Rubrika: Cesta zvědomění

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Červen – pojďme si užít života, bez ohledu na pravidla…

16.6.2021

Tak a je to tady, moje milé a moji milí. 😇 Je tady polovina měsíce, polovina června a já se hlásím s kuchařkou pro červen. Ochutnáno už máme, víme, co se v našich životech i dnech děje, tak na to mrkneme, ať vše můžeme zvědomit, propojit a nějak uchopit. Protože co je uchopeno, může být i puštěno. Propuštěno. A o to nám všem jde… Však jsme se navláčeli už dost. 🙈 Tak jdeme na to! 🥰 Červen je nádherný tvořivý měsíc, plný zhmotňování a realizace. Začínají dozrávat plody, o které jsme se v předchozích měsících starali. Jak už to ale bývá, vše má dvě misky vah, dvě polarity, dvě strany mince. A tak nám mohou v tomto měsíci „dozrávat“ i témata lehce nakyslá, témata nejen v rodinném prostředí. Pravidla a jejich porušování, posunování a narovnávání. To je to, oč v červnu běží… Některé dozrávající pomyslné plody bychom nejraději neviděli a neprožívali. Vlastně bychom se jim klidně i vyhnuli, kdyby se nás nedotýkaly tak osobně. Kdybychom se v souvislosti s nimi necítili tak zničení a mnohdy poražení. Co tedy s tím, když se cítíme být nevyslyšeni a neviděni? Když máme pocit, že naše pravidla nejsou akceptována a dokonce možná i permanentně atakována a porušována? Můžeme se v takových situacích, kdy jsou pro nás nastavená pravidla neakceptovatelná, schovat do sebe nebo se zcela odpojit, ve smutku a pocitech viny, že jsme dovolili nechat ty druhé, aby rozhodli, jak se máme v dané situaci chovat. S pocitem sklíčenosti a bezmoci. S pocitem zrady, mnohdy od těch nejbližších… Nebo můžeme využít veškerou svoji tvořivost a konat v souladu s naším směřováním, vědomi si našeho cíle, a to bez ohledu na to, jak to chtějí ti druzí. Izolovat se od jejich očekávání a požadavků a jít si prostě vlastní cestou. Hlava nehlava… nechat ty druhé a jejich požadavky a potřeby za sebou. A neohlížet se… Ani jedna z výše uvedených cest nám ale nemusí přinést to, po čem vlastně všichni toužíme. Ať už vědomě či nevědomě. Ať už otevřeně či skrytě. A to je pocit, že jsme milováni právě takoví, jací jsme. A že jsme milováni a příjmáni bez podmínek. Že jsme součástí toho příběhu. Že se můžeme opřít o své předky, a že máme vždy přístav, kam se při bouři můžeme ukrýt. Pocit, že jsme šťastní, a že se můžeme na ty druhé spolehnout. Jak tedy z toho ven? Pojďme si dovolit představu, že všichni ti, kteří atakují či porušují námi navrhovaná nebo pro nás tak potřebná pravidla, nejsou schopni v daný okamžik vidět tu evoluční výhodu, kterou nám naše „vnitřní volání ke změně“ přinese. Jejich zkušenosti nezahrnují aktivitu, při které by osobně zkusili to, co chceme udělat my. Jediné, o co se mohou opřít je vlastní vnitřní důvěra, že to zvládneme. Že porušení pravidel už neznamená ani upálení, ani poprava u zdi, ani kádrový posudek, který ovlivní celý náš život, stejně jako životy našich dětí.. A jsme u toho. Jejich zkušenosti jsou mnohdy velmi bolavé a do této důvěry je prostě nepustí. 😢 Za prudkými reakcemi našich bližních, i vzdálených, se mnohdy nachází obavy a strachy, plynoucí z jejich osobních minulých zkušeností. A obavy a strachy jsou prožívány z velké míry z pohnutek lásky. Pokud jsme ochotni toto přijmout a být s tím v rovnosti, nejspíš dovolíme sobě jít dále svým směrem, ale zároveň dovolíme, aby ti druzí byli na této cestě účastni. Také jsme ochotni jim zainteresovaně naslouchat i s nimi sdílet, bez pocitu osobních útoků na nás a zpochybňování z jejich stany. Prostě najednou víme, že mohou být součástí naší cesty, i když s námi nesouhlasí a my nesouhlasíme s nimi. Že i když dojde k disharmonii, neznamená to nic víc, než že pokud si zajistíme naši vlastní osobní harmonizaci, překlopí se tento stav a postoj do celé rodinné konstelace a situace… 💖 Také můžeme pomyslnou důslednost v našich očekáváních (tedy lpění na našich pravidlech) a v určitých situacích uchopit jinak. 🙏 Můžeme místo toho, co by se mělo či nemělo, začít sledovat důsledek, který naše reakce vyvolá. Když najednou mysl nevidí smysl v tom, co se kolem nás děje, lze se opřít o emocionální důslednost, tedy jaké prožitky, pocity a zkušenosti sleduji svým konáním? Je toto konání přijetím toho druhého, bez ohledu na jeho postoje? Je toto konání projevem účasti s jeho situací a potřebami? Je toto konání projevem mého upřímného zájmu nebo útokem na jeho pravidla, protože jsou „hloupá“? Možná v upřímnosti sami k sobě zjistíme, že můžeme spolu nastavit nová pravidla našeho vztahu. Skrze komunikaci o potřebách, skrze projevený zájem, skrze upřímné naslouchání… Pokud přijmeme, že jsme si rovni, tedy k sobě v rovnosti, místo souboje, kde je vítěz a poražený, dojde k dialogu, který může přinést spolupráci a spokojenost. 🥰 Pravidlo evoluce má jediné pravidlo. Že se pravidlům něco vymkne… možná je načase přenastavit naše vlastní pravidla o očekáváních a fungování rolí. Naše systémy přesvědčení, kdo má co dělat a jak to má dělat. Možná můžeme přestat v některých situacích rozdávat karty my a nechat tuto aktivitu na těch, kterých se to opravdu týká. Přenechat zodpovědnost těm, kteří znají odpověď. Jsem si jistá, že inspirace, jak vystoupit ze starých systémů přesvědčení máme momentálně všichni kolem sebe až až… tak kdy jindy, než teď. Tím spíš, že je červen tak trochu ochutnávkou příštího roku. Co narovnáme teď, nebudeme v této míře a v těchto tématech řešit v příštím roce. 😍 Červen nám také nabízí možnost ochutnat život v jeho rozpustilé podobě. Právě díky podpoře našeho vnitřního dítěte, které chce ochutnávat nejvíce to, co se nesmí. Ostatně děti v červnu opravdu milují pravidla. Aby je mohla porušovat. 😂 A ta energie toho pozorování druhých, jak se s tím pak poperou, je věřte nebo ne více jak zábavná. Zkusme sledovat dítě, které jde prokazatelně udělat něco, čím dostane druhou stranu do nepohodlí… Ta jiskra v oku se nedá přehlédnout. Ta touha posunout tu situaci dál. Jinam. To štěstí, že to vyšlo a svět se nezbořil… nevím, jak vy, ale já si okamžitě vybavím nemálo svých dětských „fiškuntálií“ a „opičáren“,… Read More Červen – pojďme si užít života, bez ohledu na pravidla…

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Květen – různých druhů lásky čas…

14.5.2021

Květen se začíná blížit pomalu ke své polovině, tak bychom se na něj mohli spolu podívat, co říkáte? Ať víme, co nám „uvařil“… 😇 Je to zajímavý měsíc… plný protikladů v tématech lásky. Vztahy se tvoří, vznikají, jsou korunovány novými krásnými zprávami. Na druhé straně přináší květen i druhou polaritu lásky a to je ta, která zůstane, když láska zmizí… nesnášenlivost, odpudivost, možná i nenávist. 😢 Obě tyto polarity k lásce patří a jsou její nedílnou součástí. Odjakživa hýbaly a hýbají světem a je to síla, kvůli které vzniklo spoustu konfliktů a válek, ve jménu lásky. Lásky k ženě či muži, lásky k Bohu, lásky k území… Láska má totiž tisíce podob. Můžeme milovat někoho nebo i něco.. Můžeme milovat člověka, svůj dům, svoji práci nebo třeba svůj způsob života. Vše je láska… vše s sebou nese vibrace, kterými jsme přitahováni. A všechny tyto vztahy jsou v květnu v plném květu. Jen některé může spálit mráz… 🙈 Kde je láska, tam je na jednu stranu velká odvaha, srdečnost i smělost. Je tam velká sebedůvěra a sebejistota, proto zamilovaní působí jako blázni. Nic neřeší. Pozornost upínají jen na to, co je v daný okamžik naplňuje. Je to překrásná energie lehkosti, bezpečí a odhodlání… 🥰 Na stranu druhou přichází obavy, pochybnosti a strachy o toho, o koho můžeme přijít. Nebo o co. Kdo nemiluje, necítí je. Tento stav nám může přinášet pocit ohrožení, zvýšenou citlivost na chlad v chování druhých, pocit přehlížení nebo i zrady a trpkosti, když se něco nevyvíjí tak, jak očekáváme. Jsme naučeni věnovat pozornost chybám, to jsme se všichni naučili ve škole. Zaměření na to, co je špatně, místo toho, abychom se zaměřili na to, co udělat jinak a lépe a co nám jde skvěle, nás mnohdy stojí v lásce stabilitu, po které toužíme…. Může nám chybět rovnováha, protože v zorném úhlu máme hlavně to, co je „špatně“. Co s tím uděláme? 🙂 Zkusme si představit, že vše je ve vesmírném principu vyvažováno protikladnou silou. Díky tomu má každá planeta svoji oběžnou dráhu, neodletí do vesmíru a ani se nerozpleskne o Slunce. 😀 Určitá míra přitažlivé a určitá odpudivé síly. A každá planetka to má jinak, naštěstí, protože jinak by se srazily! Pokud dovolíme ve svých životech přijmout tento princip, nebudeme řešit, že je v jeden okamžik něco zrovna špatně. Nebudeme mít pouze toto ve svém zorném úhlu a nebudeme tomu věnovat primární pozornost. Přijmeme to jako nedílnou součást vztahu a budeme se zaměřovat na to prospěšné s důvěrou, že to bude opět dorovnáno… že to je bouřka, která má za úkol pročistit vzduch. A jestli nám v tom zrovna není dobře, pak máme možnost na chvíli situaci opustit (ideálně vyrazit mimo budovu) a harmonizovat svůj energetický prostor… Možná se z toho potřebujeme jen vyčistit. Možná se potřebujeme opečovat a zahřát vlídnými slovy, které sami sobě povíme. Možná si potřebujeme udělat nějakou ochranu, abychom se v dané situaci cítili v bezpečí. V našem srdci budeme přesně vědět, co je to, co v daný okamžik bude jasným projevem naší sebelásky k sobě. 💖 V bouřce si také nestoupnu doprostřed louky s kovovým deštníkem, ale schovám se někde, kde je bezpečí a kde se můžu spojit s vlastní sebedůvěrou, že vše dobře dopadne a sebejistotou, že jsem pro sebe udělala maximum, které jsem v daný okamžik dokázala. Bez ohledu na vnější, nestabilní okolnosti… Ostatně to je přesně to, co nás učí i letošní rok. Ke stabilitě patří nestabilita… nic není jen o jedné misce vah. Pokud chceme být v rovnováze, potřebujeme vždycky a ve všem misky dvě…. 🥰 Letošní květen nás také velmi slušně „školí“ v tématu času… analogický čas začíná být zcela mimo a do popředí se dostává čas řeckého Boha Kairose, který je spojený s dokonalým časem k dané realizaci. K času dozrání. K času nejlepšího načasování pro každou danou bytost. Je to ten čas, který „řekne“ jablíčku, kdy má dozrát i přesto, že má na stromě dalších 300 bratříčků… a každý si zraje po svém a v jiný čas. A díky tomu si každý člověk může utrhnout jinak zralé jablko a v jiný čas… velký to dar! 🙏 Jestli máme letos plány, a obzvláště v květnu, měli bychom být připraveni na to, že čas „dozrání“ nemusí být v souladu s našimi hodinkami či plánovači. 🙈 Květen je totiž měsíc pozorování, váhání, přemýšlení, analyzování, zpochybňování a rozhodování a znovu zvažování a zpochybňování. Je to rozkmitaná váha, která nás má naučit vše kolem milovat i nesnášet.Vnímat své emoce jako aktuální barometr, který nás má naučit, co doopravdy milujeme a co ne. Nikoliv to, co bychom měli milovat a co ne, protože nám to někdo řekl. Milovat se takoví, jací jsme… teď a tady. S tím co právě teď umíme. Ne tím, co jsme kdy uměli nebo budeme umět. Ne s tím, jakými jsme kdy byli nebo jakými budeme. Nedělat nad sebou a druhými závěrečný soud, protože známe to… čas ukáže! 😍 A kolikrát jsme se už nesnášeli za to, že jsme milovali nebo naopak nemilovali… a pak se v tom člověče vyznej. Není žádné pravidlo, norma, řešení. Je jenom život, který nás učí žít v souladu sami se sebou…. 💖 Dovolme si v květnu kvést podle sebe, tak jak nás náš vnitřní čas volá. Dovolme si se chránit, když je vůči nám někdo chladný a měl by nás jeho mráz spálit. Dovolme si dokonce cítit v takových situacích možná i momentální „nenávist“ vůči jeho chování a odejít z jeho vlivu, ať nám do těla nevlívá své „jedůvky“… Dovolme si vzít čas na to, to v sobě zharmonizovat a dostat se do rovnováhy. Buďme pilní jako včelky v tréninku sebelásky, sebedůvěry a sebejistoty. A pak se jako zharmonizovaná, hrdá, odhodlaná a srdečná planetka po oběžné dráze vraťme do situace a řekněme tomu druhému, že milovat jeho neznamená nemilovat sebe… 💖 I za cenu případné volby, že to ten druhý nedokáže přijmout a naše sluneční soustavy se rozejdou… i to patří k lásce, pamatujete? 😇 Krásný a vědomě váhavý květen nám všem, moji milí! 🌼

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Duben – měsíc vlastních konfrontací

18.4.2021

Moji milí, duben překročil svoji polovinu a my jej máme už ochutnaný a nacítěný. Někteří i prožitý intenzivněji, než by si sami přáli… 🙈 Tak se na něj pojďme podívat a uvědomit si ho, ať možná trochu lépe porozumíme, co se nám to děje. Protože, když rozum ví, umíme daleko rychleji mnohé propustit… tedy zajistit, aby „to ono“ opustilo naše tělo. Ať už jsou „to ono“ myšlenky, pocity či city. 🙏 Duben nám přináší mnohé konfrontace… Mnohdy až surově ukazuje, kde námi nastavený systém, nefunguje. A je úplně jedno, jestli se jedná o systém v naší domácnosti, vztazích nebo systém přesvědčení v tom či onom tématu. Vytahuje na světlo Boží nedostatky, které nás mohou uvrhat do frustrace, kde se cítíme být zpochybnění nebo zneužití někým či něčím… 😥 Mnohé z toho je postaveno na komunikaci. Tam, kde si nedovolíme hovořit napřímo, autenticky a přitom laskavě, s respektem k postoji druhému, nás to může velmi rychle dostávat do nepřátelského tábora, protože letos to zaručeně ten druhý vycítí, že je tam nějaká manipulace, úskok, výmluva nebo kličkování. A dá nám to najevo… To může vyvolat naše náhlé bojové postavení a vnitřně můžeme mít chuť si vzít brnění a jít se bít, až do „posledního muže“… Co s tím? 🤔 Můžeme se do toho druhého pustit a své jedovaté šípy vystřílet jeho směrem. Nebude nám v tom ale ani za mák dobře… večer s tím půjdeme spát a ráno se s tím probudíme. A možná to bude chtít pár dnů, možná týden, než se nám podaří alespoň trochu zharmonizovat a ucpat pomyslnou energetickou díru, kterou jsme útokem vytvořili tak, abychom se mohli energeticky zvednout. 🥺 Nebo se možná v ten okamžik rozhodneme mlčet… a myslet si něco o… čemkoliv. A ani tady nám nebude asi dobře. Pocit ponížení, který jsme na sobě spáchali nás doběhne, stejně jako bojovnost v předchozím řešení. S tím rozdílem, že energie boje se může obrátit proti nám. Srdíčko pak dostává zabrat a o hrudní páteři ani nemluvě. Tak co s tím? ❤ Možná můžeme co nejdříve vyklidit pomyslný ring a jít někde, kde nejsou ničí energie, ani uši, ani pohledy. A tam pěkně nahlas v první osobě jednotného čísla dokončit náš rozhovor s tím druhým. Narovinu říct, co cítíme, co si myslíme, jak bychom to chtěli a potřebovali řešit. Že to ten druhý neslyší a nic se nezmění? Zkuste to a uvidíte… Přes vesmírnou wi-fi bude řečeno vše, co mělo být a vesmír se postará o mír v komunikaci… 🥰 To by se asi dalo ustát, ale může se nám do toho připlést komunikace nás samotných sami se sebou…. a co si budeme povídat, že bychom to uměli v respektu a s úctou? V lásce a vděku? Sami k sobě… ajaj, tady se to může potkávat se stěžejním tématem letošního roku. Sebeláska… 💖 Takže, pakliže nejsme k sobě v jakémkoliv tématu upřímní, autentičtí a opravdoví, je dobrý čas si to sami se sebou pěkně vyříkat. Co na tom, že mnohé neumíme změnit? Co na tom, že jsou věci, se kterými nepohneme? Co na tom, že na mnohé nemáme ještě dost odvahy? Každé slovo, která pro sebe a za sebe ztratíme se počítá… protože „na počátku bylo slovo“. A žádný větší evoluční dar už asi nedostaneme… 🙈 Proto je slovo ten klíč, který nás vyvede skrze dveře do pocitů bezpečí, nadšení sami ze sebe, důvěry a plnosti života, do připravenosti se postavit za svoji jedinečnost. 😇 Duben nám nabídne mnohé vhledy. Se svým důvtipem i asociačními kvalitami nám pomůže uvidět věci, které mohly dlouho zůstávat nepochopeny, nepropojeny, nevysvětleny… Najednou můžeme prohlédnout. A i když to může být jedna z výše uvedených konfrontací, je jen na nás, jestli to přijmeme jako dar… že už víme…. a když víme, najdeme řešení, co s tím… Nebo budeme plakat nad rozlitým mlékem a bojovat s vnějšími okolnostmi, protože nutně potřebujeme najít viníka… kdy, kde, proč, jak, kvůli čemu? A víte co? Je to úplně jedno… Protože to jediné, co se počítá, je náš další krok! 💪 Máme za sebou energii znovuzrození. Ta s sebou nese nejen nové začátky, ale i bolest a smutek ze smrti, který ji předcházel. Proto můžeme mít v dubnu pocit, že se nám tyto dvě polarity objevují častěji, než bychom si přáli. Můžeme mít pocit, že jsme nestabilní a někdy až schizofrenní. Mám pro vás dobrou zprávu! Fičíme v souladu s Vesmírem a přírodou… však koukněte ven… 😆 Chceme s tím bojovat? Nebo si důvěřujeme, že se o sebe postaráme? Že když přijde vánice, zalezeme někam pod deku a nevystrčíme nos, dokud to nebude pryč…A když vysvitne sluníčko , že vyběhneme na trávu, sundáme ponožky a nasosáme se slunečními paprsky, jak nejvíce to půjde… 🌞A že bychom totéž zkusili i v situaci, kdy se k nám někdo chová chladně a táhne z něj mráz? A i v situacích, kdy z někoho sálá srdečnost a vřelost? Pojďme to zkusit… nezměníme chování druhých, ale rozhodně změníme pocity, které nám po té které komunikaci zůstanou. Pocity sebelásky, sebeúcty a sebedocenění. 💖 Pojďme inovovat své systémy přesvědčení, že za to, jak se cítíme, mohou druzí! Duben má energii rebelů a originálních řešení. Boří staré a podporuje svým elánem vznik nového, neotřelého, mimořádného a hlavně jiného… Proč myslíte, že právě za poslední týdny vzniklo toliko „rebelských“ aktivit? Že konečně má lid „koule“ na to, se za sebe v mnohém postavit? Duben se konfrontací nebojí, pamatujete? 💪Pojďme si tedy v dubnu užít tu nestálost, ať už v pocitech, v postojích, v názorech, v řešeních…. ve jménu písně „aprílové počasí je proti tobě stálé“… jde o nás, o každého z nás. A nejlepší systém je právě a přesně ten, který individuálně vyhovuje každé jedné unikátní a jedinečné bytosti. 😇Tak, jako si dovolí každá rostlinka vykouknout v jiný čas. Až si věří, že vnější podmínky ustojí. Ve své vlastní důvěře, moudrosti, sebelásce a sebedůvěře… ❤ Krásný duben, moji milí! 🌷

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Březen – pojďme se bavit

22.3.2021

Máme za sebou polovinu března… máme částečně ochutnáno, tak si jej pojďme zvědomit, ať víme, co si tento měsíc „vaříme“… 🥰 Březen je měsícem plným nečekaných změn a zvratů. Jako by si z ničeho nedělal těžkou hlavu a spontánně nás dostává do situací, ve kterých se můžeme cítit být zcela nepřipravení… 🙈 Je to velký showman, a tak můžeme zažívat mnoho velkých teatrálních situací. To, co se dá říci v klidu nebo jen v úrovni faktů, v březnu probíhá ve velkém emocionálním stylu. Nikoho nevyjímaje… 🙉 Nejen, že nestíháme sledovat, co nám „odehrávají“ druzí, ale i my jsme vlastními emocemi vhazování do neobvykle dramatických poloh.Pokud jsme zrovna v roli diváka, který „nestíhá“ výstup druhého (řekněme herce), můžeme najednou padnout do mlčenlivosti a mrzutosti a může se nám stát, že ve vteřině nemáme zájem cokoliv dál řešit. Opona spadne a můžeme mít chuť jít co nejdříve pryč… 🥺 Herec může mít naopak pocit, že jsme uraženi, ovšem my se mezitím můžeme cítit zranění, odmítnutí a nedocenění. V rozpacích můžeme stát a naše teč těla se vypne tak, že nejsme schopni ani vyjádřit se skrze gesto či mimický výraz. Stojíme tam mlčky a zneužitě. 😞 Co s tím? Prásknou dveřmi, vrátit vstupenku a napsat někam děsnou recenzi? Už tam nikdy nejít? Už s ní/ním nikdy nemluvit? Dělat, že nás nezajímá? 🙄 Ale co když je hercem někdo, s kým dál chceme jít společným divadelním kouskem zvaným život? Co když za tím dramatickým výstupem volá vnitřní touha, zájem o druhého, starost či vědomí, že je pro nás nepostradatelný/nepostradatelná?Možná můžeme jít v „pauze“ ven na sklenku vína, na chlebíček, skočit si na záchod, nadýchnout se čerstvého vzduchu a pak se vrátit zpět se zájmem, co přinese další dějství… Bez očekávání, tlaku na výsledek a domněnek nechat prostor tomu druhému, ať dál tvoří, jak nejlépe umí… Pozorovat, sledovat, cítit, ladit se a prožívat nejen myslí, ale i srdcem a našim aurickým prostorem. Možná je něco „mezi řádky“, co jsme jen přehlédli… co vyvolalo pocit zranění, zneužití či nedocenění v tom druhém.Dovolíme si v březnu počkat i na další „dějství“ a nezačít hned hodnotit, jak úspěšné dané dílo, situace, vztah je? 🥰 Březen je o konání. Mnohé se děje dříve, než je dobře promyšleno… a kde se koná, tam se chybuje. A kde se chybuje, tam se ví, jak jinak. A kde se ví, jak jinak, tam se vše posouvá. A kde se vše posouvá, tam je velká šance na změnu… A není to přesně to, co si přejeme? Co je na této naší dlouhé cestě nějaká chyba? Že by dar? Že by nastal čas na nový pohled na chybování, selhání, nevyhovění? Jsme to my, kdo tvoří nová pravidla…. Je to naše pravda, která nám dá odpověď, proč něco vnímáme přesně tak, jak vnímáme. A v naší odpovědi je i naše zodpovědnost za náš postoj…. ne oni, ale my jsme ti, kteří neseme zodpovědnost za to, jak se cítíme. A to je vlastně nesmírně úlevné, ač prožíváme tak náročné a nestabilní časy. 😇 V tomto třetím měsíci letošního roku můžeme vnímat velké tlaky na situace, které souvisí s našimi osobními očekáváními. Daleko hůře se nám mohou přijímat neúspěchy věcí, které jsme si nastavili. Můžeme mít pocit, že bychom chtěli více zatlačit, aby se vše dařilo, klidně i prorazit hlavou zeď. Je to velká vnitřní energie, která nám nedovoluje jen přihlížet a nechat věci v důvěře plynout… Ale že by nám v tom bylo uvolněně a jemně? No, je potřeba se nacítit na vlastní tělo, obzvláště v oblasti od hrudní páteře nahoru… krční páteř, migrény, dutiny… skrze tato místa může naše tělo dávat signály, že se snažíme v nějakém tématu prorazit hlavou zeď, a že mu v tom třeba není dobře. Nemusí to být nutně špatně, jen bychom měli vědět, co uděláme s tím, co tam najdeme… 😍 Abychom nakonec nebyli sami sebou zaskočeni. 🙉 A pokud to nevíme, tak je možná čas si raději dopřát fyzický relax, uvolnění, pohyb, milování, tanec…. prostě cokoliv, co našemu fyzickému tělu udělá dobře. 💖 Co uvolní tento vnitřní tlak na výsledek. Březen totiž velmi intenzivně připomíná, že bez fyzického chrámu (těla) na této planetě fungovat nemůžeme. Laskavá péče o fyzické tělo, v sebelásce a pokoře je to, co se nyní počítá…. zkusme mu naslouchat nyní o trošku více, než kdykoliv jindy. O trošku více, než naší mysli… tu potřebujeme, ale ona je moudrá a chvilku bez pozornosti vydrží. Její měsíc teprve přijde… 😍 Dovolme si v tomto měsíci občas své vlastní „one man show“ a bavme sami sebe sami sebou… probuďme své vnitřní dítě a klidně vyplázněme na kolemjdoucího jazyk, protože se nám chce. Je to praštěné, ale máme super pomocníky, kteří momentálně schovají to, jak se „ksichtíme“… 😄 Roušky…. Dovolme si na chvíli přestat být seriózní, vážní, sofistikovaní. Zahloubaní, přemýšliví a hodnotící. Pojďme objevit své herecké vlohy a konejme v souladu s vlastním tělem. V lásce a respektu k sobě. V lásce a v respektu druhým… 💖 Využijme tvořivé, ženské energie, která v měsíci březnu velmi podporuje veškeré spontánní konání a tvorbu. A která je tak podobná energii dítěte. Zkusme to aspoň na ty dva týdny, co nám ještě zbývají… třeba zjistíme, jak moc nám právě tato „praštěnost“ v životě chybí! 😍 Krásný březen, moji milí! 💖

— Blog, Cesta zvědomění —

Tak už jdeme do finále a za všechno vážně dík…

28.12.2020

Pamatujete si na tento song, který uváděl kabaretní pořad „Možná přijde i kouzelník!“? Jestli ano, tak máte v rodném listě nějaké datum z minulého tisíciletí jako já… 😀 Přesně tato píseň mě napadla, když jsem usedla ke svému notebooku, abych napsala poslední post letošního roku. Navíc fakt sedne, protože příští rok nám do života přinese spoustu nových kvalit, více mimosmyslového vnímání a možná i více zábavy, než ten letošní. To chvilkami úplná sranda nebyla. A co tedy ten letošní rok přinesl? Každému něco jiného. Každopádně šel v našich unikátních tématech až na dřeň. Konfrontoval naše systémy přesvědčení. Skrze situace nás nutil vyjadřovat verbálně své hranice. Vytahoval na světlo Boží autentické osobní pravdy. Někdy až nepřátelsky odkrýval situace, které byly plné manipulace. Ať už směrem k nám nebo od nás. Všichni jsme dokonalí svoji lidskou nedokonalostí, tudíž se to týkalo nás všech. Abychom si mohli v příštím roce dovolit uvolnit se, bez zbytečných zátěží, které nám zůstaly viset v pomyslném batohu, bez emocionálních dluhů a nedořešených věcí, připravila jsem pro vás elektronickou verzi takové retrospektivní „kuchařky“ z letošního roku, z roku 2020. Zpětně, protože zatím neumím předpovídat dopředu (tedy ne 100% :-)), ale cítím se být více užitečná ve zvědomování. Protože když víme, máme volbu! E-book nabídne souhrnný pohled na celý letošní rok, tedy publikované vhledy na každý měsíc, které jsou doplněny otevřenými otázkami pro lepší zvědomění toho, co se nám podařilo a kde máme ještě prostor k tvorbě, deníkovou částí pro intuitivní osobní zápis a funkční minitechnikou, která dopomůže uvolnit zbytky emocionálního přetížení. Nabídne 97 stránek velikosti A4 za symbolickou cenu 99,- Kč. Ať už jej použijete pro sebe nebo jako inspiraci pro kamarádku či dárek pro blízkého, slibuji, že každému nabídne přes takové složení „jídelního lístku“ jaké potřebuje… 😉 Mějte pohodový závěr a ať je kouzelník se jménem „Rok 2021“ laskavý, moudrý, zábavný a především zdravý! Eliška

— Blog, Cesta zvědomění —

Prosinec 2020 – Užijme si to, co máme. Bez ohledu na to, co nemáme…

21.12.2020

Polovina prosince je za námi… jestli byl letošní rok jízda, tak prosinec tomu kraluje. A nejen tím, že je posledním měsícem roku a zároveň má nejvyšší číslo. Tak se na něj pojďme podívat z jiného úhlu, ať se nám mnohé zvědomí. Ať rozum dostane informační podporu, kterou pro to, co se kolem nás děje, bezesporu vítá a potřebuje a také ať umíme následně propustit to, co už v našich životech nemá místo. Ať už nefunkční vztah k někomu či něčemu, nebo strachy, které už nás nepodporují, nýbrž naopak stahují k zemi nebo zvyklosti či rutiny, které nás brzdí v rozletu. Tak jako tak, je vždy prima dívat se na náš život v souvislostech… Prosinec je měsícem, který do určité míry kopíruje první kvartál letošního roku. Jen, zatímco první čtvrt rok to byla základní škola, tak teď je to vysoká…. Na začátku roku jsme dostali od života indicie, inspirace a úkoly, které se nyní, v prosinci objevily v závěrečném testu. Využili jsme ten půlrok mezi prvním a posledním kvartálem ke všem změnám? Stačila zkušenost z prvního čtvrtroku k tomu, abychom udělali to, co nám nevyhovuje, jinak? Vylepšili, co je třeba? Narovnali, co je třeba? No, ruku na srdce, nejen vláda ten půlrok prokaučovala… každý máme ve své „tajné skříňce“ téma, které jsme možná zametali celý rok opakovaně pod koberec a ono se nyní, v daleko větší intenzitě, objevilo… Můžeme se zlobit, hledat viníka, prožívat frustrace a na všechny emoce máme právo. Přesto je vítejme jako ukazatel pravdy. Protože pravdou zůstane, že každý máme jen jednoho jediného soudce. A tím jsme my sami. Takže, pokud nám v prosinci ještě „vylezlo“ něco, co nás trápí, zlobí, zraňuje, jsme to jen my sami, kdo to může buď změnit nebo k tomu zaujmout jiný postoj. A není důležité, že se naše volba bude realizovat až někdy. Volba, vnitřní volba, je to, co se počítá TEĎ… Prosinec nám opět připomíná naši jedinečnost, i to, že je v pořádku vnímat věci po svém, ve své originalitě. Že cesta jednoho nemusí být a není cestou druhého. Že skrze osobní spokojenost dokážeme šířit pozitivní energii. Vlny, které naladí ostatní. Takové rádio „JÁ“. A je úplně v pořádku, že si nás naladí jen někdo, A jiný si vybere jinou stanici. Protože to, co je na tom super , je uvědomění, že když budeme s někým ladit stejné vlny, stejnou hudbu naší duše, bude prostor a témata ke sdílení, k podpoře bez soudů a hodnocení, k respektu bez podmínek. A to přináší klid a mír. To přináší lásku. Co více si přát? Snad jen, ať těch, co jsou ochotni ladit svoji vlastní stanici je čím dál více. Protože pak bude ve společnosti o to méně toho, co se nám nelíbí. a více lásky Prosinec nám bude skrze emoci hněvu, v jakkoli podobě (tedy od nespokojenosti až po zuřivost) ukazovat, kde jsme zůstali ve službě či pracovním poměru i přesto, že se v tom cítíme zneužíváni. V roli služebného či služky. Kde jsme naše „pracovní“ vztahy nenarovnali. Kde jsme neměli ochotu být k sobě loajálnějšími a změnit scénáře našich životů. Kde je spokojenost druhého důležitější než naše vlastní… Co s tím? Na lámání už není moc času, ale zvědomění si toho, co už nechci a pojmenování dalšího, zcela konkrétního kroku se vždycky počítá! A Vesmír není hluchý… takže nahlas, prosím! Prosinec nám také velmi spontánně a neplánovaně vyzrcadlí, kde nekráčíme ve stopách vlastního zájmu. Jiskra, která zažíná oheň radosti, vnitřní motivace a zábavy. Kde není zábavy, protože nás to či ono nebaví…. co s tím? Kdo jiný by to měl lépe vědět, než my sami??? Můžeme zkusit rozhovor: „kdyby mně bylo pět, udělal/a bych tohle, tak a takhle….“ a bavme se myšlenkami, které nás přepadnou. Že se v nich objeví létající koberce? Růžoví sloni? Světelné meče? No a co? Fantazie nemá hranice… nikdo nám ji nemůže sebrat! Nikdo nám ji nemůže zakázat! Ani nařídit otvírací dobu… A není nic horšího, než nicota! Pamatujete na Nekonečný příběh? Takže, pokud nás přepadne smutek, hněv či mlčenlivost, pojďme v prosinci popustit uzdu své fantazii. Použijme na jejich transformaci tvořivost, hravost, tanec, pohyb, akci, bez plánu a očekávání. Pojďme mít plán neplánovat… Pojďme třeba opustit komfort, na který jsme si zvykli a udělat něco jinak, bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá a co si budou myslet ostatní. Ostatně, Ježíšek své narození na seně asi taky úplně neplánoval… A jsem si jistá, že Mariin porodní plán taky vypadal zcela jinak. Prosinec nás inspiruje, abychom přivítali do života opět hravost. Dětský svět, který má více prostoru pro radost, než pro stížnosti. A když ne úplně, tak alespoň trošku. Každý úsměv se počítá. Abychom přivítali pestrost. Protože nejkrásnější na vánočních stromečcích je to, že je každý jiný! Pojďme si do závěru roku slíbit, že budeme věnovat našim vnitřním barevným světýlkům alespoň trošku pozornosti a péče. Že se zastavíme, abychom se podívali, jak krásně v nás svítí. Abychom si zvědomili, která z těch žároviček potřebuje opravit, která vyměnit a nebo kterou chceme nechat zhasnutou. Vše je v pořádku. Jsou to jen a jen naše světýlka. A já vám slibuji, že pokaždé, když si v sobě představíte barevná svítící světýlka, rozsvítíte nejen svůj vnitřní svět, ale i úsměv, který rozsvítí svět kolem vás… Krásný závěr roku, moji milí! Požehnané Vánoce, plné radosti a lásky. Ať si užijeme to, co máme, bez ohledu na to, co nemáme…

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie —

Mít ochotu být sám sebou… listopad.

11.11.2020

A je tady listopad…. letošní rok pomalu spěje ke svému konci a závěrečné „zkouškové“ období začíná gradovat… je to divočina, přičteme-li všechny vnější okolnosti, od pochmurného počasí až po omezení… 🥺🍁 Tak se na to půjdeme podívat z jiných úhlů. Třeba nám nabídnou světlo na konci tunelu, vnitřní klid nebo důvěru, bez které je mnohé daleko těžší… 😢 Listopad je měsícem, který nás více, než kterýkoliv jiný. vrací k základním otázkám v různých vztazích, tématech či situacích, jestli děláme to, co opravdu z hloubi srdce chceme…Nebo jestli to děláme jen proto, abychom posloužili očekávání druhých, dobrým mravům, společenským paradigmatům nebo možná našemu vlastnímu manuálu, vycházejícímu z našich, životem získaných, systémů přesvědčení… 🤔 Listopad nám dává testy a prověřuje, jestli začínáme naše věty slovem „Nechci….“ nebo slovem „Chci….“. 😇Bývaly doby, kdy slovo chci bylo téměř zakázané a patřilo do kategorie sobectví. Byly to doby, kdy mnozí z nás vyrůstali a skrze poměrně bolestné zkušenosti, opouštěli dětem přirozené slovo „chci“. Chci mlíčko, maminku, pohádku, potulit, kokino… Většina dětských vět začíná a začínala slovem chci. Je to slovo nesoucí pozitivní energetický náboj důvěry, radosti, pozitivního očekávání. Ať se následně stane cokoli, jedeme na této vlně a mnohé zvládneme. 💪 Naučili jsme se však životem orientovat se a koncentrovat na to, co nechceme. Koncentrace je od slova centrum, tedy střed. Oproti slovu chci, je slovo nechci nositelem energetického náboje nespokojenosti, hněvu, vnitřní neochoty a pochybností. Do svého středu tedy pouštíme primárně tuto energii a zlobíme se následně na sebe i všechny a vše kolem. Hledáme ochotu sobě i druhým vyhovět, ale nemáme sílu ji nalézt… prostě to nejde. 😢Opakuje se únorový scénář jen ve vyšším levelu. Než vstoupíme do příštího roku, máme si narovinu k sobě samým přiznat, ve kterých vztazích ke komu či čemu, sami se sebou manipulujeme. Kde sloužíme více, než bychom si přáli a místo nadšení z této služby, prožíváme pocity nepřátelství k druhému nebo k dané situaci.Místo, aby nás služba pro druhého či pro dané téma vyživovala láskou a posilovala, energeticky strádáme a padáme únavou, saháme do rezerv a místo radosti ze společenství, prožíváme pocity nedokonalosti či dokonce zneužití. 😢Listopad nás může až nelaskavě zavést do úzkých uliček našeho vlastního života, na jejichž konci je úzkost, smutek či deprese. 🥺Ve zdánlivé nelaskavosti je ale laskavost a láska. ❤️Ta, která začíná u vztahu s tím, bez kterého na této planetě neumíme žít… Je to ten či ta, jež na nás kouká ze zrcadla, když hledáme zbytky sami sebe ve svých očích…. Je to první člověk, kterého jsme v tomto životě viděli na vlastní oči. Ještě v bříšku jsme koukali na vlastní ručky a nožky, ochutnávali je a sledovali, co naše tělo umí. Bez tohoto těla to v tomto životě nezvládneme. Pokud nebudeme sloužit jemu, dojdeme do bodu, kdy nebudeme moci sloužit nikomu… duše ho nebude potřebovat a vrátí se „domů“. Vraťme se tedy, nyní již zcela vědomě, na začátek příběhu, kdy platilo naše chci… vezměme si papír a napišme na něj, co ve svém životě nechceme. Doslova, bez příkras a servítků, tak jak to cítíme. Nechci, aby…. Nechci už…. Nechci prožívat… cokoli, co se ozve z našeho nitra napišme. Může se stát, že najednou nebudeme přes slzy vidět… to je v pořádku. Duše nám odpouští… dejme sobě i jí dostatek času. ❤️ Až se dostaneme do klidu po bouři, napišme, co chceme… Chci se cítit… chci vnímat…. chci prožívat…. tentokráte mohou přijít slzy radosti, štěstí, důvěry… uvítejme je, je čas přijmout sebe jako laskavou a citlivou bytost. Poté nahlas Vesmíru přečtěme, co jsme napsali. Je to jako v restauraci. Ani tam nám číšník nedonese, co si přejeme, pokud to nevyslovíme nahlas! 😉 A pak to pusťme z hlavy… kostky jsou vrženy…. my nejsme konající… ❤️Vraťme se zpět k sebelásce, která poté, co nasytí nás samotné, zahrne bezpodmínečnou láskou všechny a všechno kolem sebe. ❤️Vraťme se do bodu, kdy vyjádření naší nespokojenosti v okamžiku prožívání není tabu, ale prospěšnou informací, díky níž může druhý udělat vědomou volbu, jak se situací naloží. Jen tak může naši službu dorovnávat svoji službou. Jen tak může být vztah bez dluhů a v rovnováze… 😇Vraťme se do nastavení, kdy naše originalita je naší přirozeností. Kdy naše pravé JÁ vyjadřuje svojí pravdu, tedy jde k jádru věci, ve kterém je jen jediné rozcestí: tohle chci a tohle nechci. 💖Buďme zodpovědní tím, že si dovolíme slyšet naše vlastní odpovědi, když se nás někdo zeptá na to, jak si co přejeme, cítíme, vnímáme… 💖 V laskavosti k sobě i k druhým. Přiměřeně, při zrovna měřeném čase… v okamžik, který bude v mžiku pryč. Je jen teď… Jak se cítíte TEĎ? ❤️ 1 + 1 = 2 . Já (tělo) + já (duše) = já jsem. 😇 Máme 11. 11.2020. Já tělo vyjadřuji, co má duše cítí, bez sarkasmu, kudrlinek, manipulací i sebemanipulací… slyším svá slova, jak nahlas hovoří.. Vždyť, na počátku bylo slovo…. 🥰Přeji nám všem listopad plný ochoty naslouchat a slyšet sebe i druhé. Plný svěží energie plynoucí z orientace na to, co si přejeme. Plný našich vlastních odpovědí na naše vlastní otázky. Plný síly si uvědomit, kdo vlastně jsme. Naše vlastní 1 + 1… 💖

— Blog, Cesta zvědomění, Očista vykuřováním —

„Elí, co se to zase děje?“

30.10.2020

„Elí, co se to zase děje?“ 🤦 Takové podobné zprávy dostávám v posledních dnech každou hodinu. Tak si něco málo povíme, ať se můžeme svobodněji nadechnout, v důvěře, že není se čeho bát a vše je tak, jak má být… 😇 Jak už jsme si letos několikrát pověděli, letošní rok dostal do vínku zbořit všechny staré nefunkční systémy a skrze konfrontaci všeho a všech vytáhnout na světlo Boží všechny manipulace, tedy vztahy, které nejsou postaveny na autenticitě a respektu. A to, že jsme v mnohém manipulovali i sami sebou, si po letošním roce přizná už dozajista každý… 🤭A jelikož se blížíme k významné energetické události, kterou je svátek Všech Svatých, nebo-li Dušičky, nebo-li Samhain, všechny temné, nepřátelské a nefunkční vztahy (včetně těch sami k sobě) nám nyní aktivně vylézají na povrch. 😟 Ač to vypadá kdovíjak nepříjemně a pro mnohé je to spojeno s velkým fyzickým či energetickým diskomfortem, tak vězme, že vše směřuje k okamžiku, kdy se světy protkají. Svět temna a světla, svět živých a mrtvých, svět funkčního a nefunkčního. 🙏 Otevře se pomyslná brána, aby urychlila tomu „mrtvému“ opustit prostor… A jelikož se pomalu chystáme na příští rok, je velmi prospěšné, abychom strachy, úzkosti, pochybnosti a obavy, které se nám v posledních dnech objevují a gradují, zvědomili a nechali „odejít“. A jelikož žijeme v hmotném světě, kde se bez reálného fyzického těla ani nenarodíme, ani nepočneme nový život, ani se nepřesuneme z místa A do místa B a ani nezaplatíme hypotéku, je důležité, abychom si to jenom nemysleli, ale fyzicky tomu pomohli… Ptáte se jak? 🥰 💖 Vše, co máme v mysli musí být nahlas vysloveno. Tak, aby naše uši slyšely náš hlas. Myšlení není konání. 😉 💖 Fyzicky potřebujeme podpořit a ochránit tělo, a to vědomě: „Co teď mé tělo nejvíce potřebuje?“ Odpověď uslyšíme… stačí naslouchat. 😇 💖 Postavme se obavám a strachům: „Co nejhoršího se může stát?“ Odpovězme si nahlas a emoce, které přijdou fyzicky prožijme. 💖 Požádejme o podporu kohokoli (cokoli), kdo/co nás volá a vyvolává v nás pocit ochrany a bezpečí, ať je fyzický či už není – někoho v rodové linii, andělskou bytost, Boží esenci či vykuřovadla. 😇 💖 Vědomě se uzemňujme, skrze pocit zakořenění přes paty, podupávání nožkami či položením pupíku na nějakou přírodní podlahu či přímo zemi. A hlavně: DŮVĚŘUJME! 💖💖💖

— Blog, Cesta zvědomění, Psychosomatika a její tajemství —

Ionizace středu… minitechnika, která zbaví napětí.

14.10.2020

Určitě jste o ionizaci slyšeli už ve fyzice na základní škole. Jedná se o jev, kdy se neutrální molekula či atom stává iontem. Také jste už určitě slyšeli, že v přírodě máme ve vzduchu jiný počet příznivých iontů se záporným nábojem (aniontů), než v místnostech, kde počítače, umělé materiály, přístroje, aj. vytváří ionty s kladným nábojem (kationty) a příliš příznivé nejsou. Nejen proto, že blokují imunitu, ale ovlivňují i schopnost koncentrace a práce mozku. A určitě vás nepřekvapí, že je to celé o elektrickém napětí… toliko fyziky. Teď se jemně přesuneme do oblasti napětí emocionálního. 🙂 To, že v současné době máme impulsů k emocionálnímu napětí, případně až přepětí, víc, než bychom chtěli, není potřeba diskutovat. Pod tlakem jsou jedinci, skupiny, komunity, města, státy i celá planeta. Vše, co jsme znali jako nastavené, funkční a jisté, se nám mění před očima. Od klimatických změn až po sociální podmínky způsobené vnějšími vlivy, jako je např. Covid. Vnější podmínky neumíme změnit. Umíme podporovat ozdravné procesy. Umíme inspirovat ostatní, Umíme jít příkladem. Umíme být aktivní v boji za nové nastavení stavu věcí. Přesto, se dostáváme do velké nespokojenosti, z mnoha různých důvodů. Ty v nás vytváří tlak a hněv. Ty způsobují napětí v emocích, v mysli i v těle. A co s tím? Technik, které přinášejí uvolnění tohoto napětí a následnou harmonizaci je celá řada. Já si vám dovolím nabídnout techniku, které říkám „ionizace středu“. Není k ní třeba žádná meditační podložka, ani dokonce zastavení se… stačí vám k ní trocha čerstvého vzduchu. 😉 Pokud se cítíte v napětí, které vás přetěžuje, vyjděte při první příležitosti na čerstvý vzduch. Pakliže budete mít kolem sebe stromy, tak prima. Pokud vodu, je to úplně super. A pokud les, tak je to luxus největší… 🙂 Vědomě si představte, že ve vašem těle koluje spoustu „malých kuliček“, iontů s kladným nábojem. A jelikož kladné přitahuje záporné, a to rozhodně nechceme, bude naším cílem dostat do našeho fyzického středu ionty se záporným nábojem. Prostě ionty vyměnit. Vědomě se tedy nadýchněme s pocitem, že dochází k výměně těchto iontů a do svého středu, do oblasti plic a srdce, nadýchněte čerstvý vzduch doplněný představou zdraví prospěšných aniontů. Aby tato oblast následně přitahovala to pozitivní. Vnímejme čerstvost nejen vzduchu, ale i osvěžení těla. Vydýchněme s vědomím, že se zbavujeme částic, které nepotřebujeme, kladně nabitých iontů. Stačí dva, tři nádechy, doplněné touto vizualizací a okamžitě ucítíte obrovskou úlevu a uvolnění. Tato krátká, ale efektivní technika nám umožní následně vnímat a cítit přesněji, co se kolem nás děje a nenechat se převálcovat systémem přesvědčení a egem, jejichž úkolem je sice nás chránit, ale nemají schopnost se evolučně vyvíjet. A je čas na evoluci. Všeho a všech… 🙂 Zkuste ji a budu ráda za vaše postřehy, zkušenosti a pocity. 🙂 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění —

Já a moje individualita… téma měsíce října.

14.10.2020

Máme říjen, první měsíc posledního kvartálu… dvouciferná čísla, dvojnásobné výzvy. Tak si k němu něco povíme a propojíme uvědomění, ať můžeme to, co se kolem nás děje lépe pochopit a následně také propustit. Protože to, co neumíme uchopit, neumíme ani pustit, i kdybychom si tisíckrát říkali, že to propustíme… Tak jdeme na to. Říjen nám bude skrze mnohé situace připomínat, že jsme každý zcela unikátní a jedinečný. Že jsme každý originální ve svých myšlenkách, pocitech i konání. Když dva dělají totéž, není to totéž, pamatujete? Mnohokrát nám v tomto měsíci proletí hlavou, že bychom to udělali jinak a sami můžeme být překvapení, jaká řešení či idey se nám budou zjevovat. Bude to jako objevit „Ameriku“. Nové úsvity i posvícení na témata v novém světle bude protkané celým říjnem. Je na nás, co s těmito dary uděláme. Dovolíme si z našich originálních myšlenek udělat své osobní start up projekty? Budeme mít sílu počít „nový“ život? Najdeme odvahu realizovat něco i přesto, že si ostatní myslí něco úplně jiného? Budeme sami sebe přijímat v tomto novém kroku i za cenu, byť pomyslného, konfliktu s ostatními? Nebo dovolíme, aby se konala vůle druhého a spadneme do rozporuplnosti mezi svými sny, touhami a potřebami a očekáváními ostatních? Jak moc dovolíme nechat nám přistřihnout křídla? Měli bychom vědět, že pokud souhlasíme s jakoukoli limitací naší originality, tak bychom s tím měli být vnitřně v souladu. Pokud nejsme, nemůžeme ani sami sebe v dané situaci přijímat v celistvosti, úctě a respektu…. Buďme si v říjnu více, než kdykoli jindy, vědomi, jaké pocity nám přináší nahlas vyslovená mantra: „Já a moje individualita“. Vnímejme své pocity, myšlenky i reakce fyzického těla. když nad sebou přemýšlíme a poté, když opravdu konáme a realizujeme své kroky směrem k vlastním snům. Případně tam, kde kapitulujeme… možná nás právě tento pocit bude motivovat k tomu, abychom si dovolili příště vykročit po své originální, individuální cestě i za cenu nějakého toho emocionálního vzplanutí kolem nás. Mají na to právo, prožívat své emoce. Pozorujme to s laskavostí, respektem a úctou a ponechme si naše právo se rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, hodni si své sebeúcty, sebelásky a jedinečnosti. Říjen bude s velikou odhodlaností ukazovat naši touhu po dokonalosti v situacích a rolích, které jsme letos zažívali. Opět možná vytáhne ven naše staré bolístky z dob, kdy jsme poprvé zažívali pocity zklamání a hodnocení druhými. Okamžiky, kdy jsme poprvé ve svých pocitech cítili, že jsme v někom vyvolali emoce smutku, rozladění, zklamání, znechucení či odmítání… Okamžiky, kdy jsme přestali věřit své dokonalosti ve své božské podstatě, se kterou jsme na tento svět přišli. Když jsme se narodili, byli jsme dokonalými už jenom tím, že jsme byli. Nic víc nebylo třeba… vzbuzovali jsme lásku, pozornost, přijetí, radost, aniž bychom cokoli dělali. Jen jsme byli. Pak nastaly doby, kdy vstoupily do hry očekávání, potřeby, ambice a požadavky ostatních a my jsme poprvé zažívali, že v někom můžeme vyvolat pocity smutku, zklamání, rozladění či znechucení… svět se stal rozporuplným a ve strachu z konfliktu jsme se naučili být hodnými, protože jen tak jsme byli hodni lásky… Jsme už dospělými a dospěli jsme do fáze, kdy vnímáme, že každý rodič dělá vše nejlépe, jak umí. Což nemusí být v daný okamžik nejlepší pro nás v roli dítěte. Ale kdyby to uměl jinak a lépe, udělal by to. Kostky jsou vrženy a neumíme vrátit čas, abychom udělali vše dokonalým. Můžeme ale skrze vědomé rozhodnutí dokončit léčení své dětské duše a konat v souladu se svoji intuicí a dokončit tento příběh… napíšeme těm, kteří nám ublížili dopis, který možná nikdy nepošleme? Sdělíme jim nahlas, co jsme cítili a prožívali, ať už face to face nebo ve virtuální podobě? Najdeme si svoji vrbu uprostřed polí vedle potoka a povíme ji příběh jednoho dítěte? Nebo využijeme zpovědnici či kostel nebo chrám? Je to jenom a jenom na nás…. dokonalost se může stát, až se věci konají…. a dokončí. Tentokráte to ale máme ve svých rukou my. Ve své originalitě. Ve své intuici. Ve svém sebepřijetí. Ve své sebelásce. Emoce druhých jsou jejich impulsem k jejich změně. Nikoli naší. Neneseme odpovědnost za emoce druhých, protože neznáme odpověď na to, proč se tak cítí. Pokud naše kroky vzbuzují emoce druhých, můžeme laskavě vnímat, trpělivě naslouchat, jemně podpořit, ale nemůžeme za ně konat. Přijměme do života vědomí, že k dokonalosti patří i emoce, jako palivo pro pozitivní změny pro všechny zúčastněné… Já a moje individualita…. pojďme se v říjnu vydat na pouť sebepoznání. V autenticitě. Bez sebemanipulace. Pojďme vytvořit nové nosné sloupy své budoucnosti a sebepřijetí. Pojďme vyjádřit slovy své nové systémy, principy, ať budou jakkoli originální, rebelské a vymykající se průměru. Potřebujeme svět plný jedinečných bytostí. Teď více, než kdykoli předtím… Svět potřebuje nová originální řešení, protože stará už přestávají platit. A ta mohou přinést jen originální lidé, kteří mají odvahu přinést světu něco jiného, jedinečného a prezentovat to. A ne nadarmo je prezent dar. Dar tohoto okamžiku. Teď a tady… Přeji nám všem, abychom si dovolili najít krásu své unikátnosti a našli sílu pociťovat vděk za svoji odlišnost a originalitu. Abychom si stejně jako padající podzimní listí dovolili zbarvit se tak, jak to cítíme. Letět tam, kam nás to volá. A padnout tehdy, když potřebujeme odpočinek a uvolnění. Bude se to hodit… Krásný říjen, moji milí!