Blog, Cesta zvědomění, Modely chování

Březen – pojďme se bavit

Máme za sebou polovinu března… máme částečně ochutnáno, tak si jej pojďme zvědomit, ať víme, co si tento měsíc „vaříme“… 🥰 Březen je měsícem plným nečekaných změn a zvratů. Jako by si z ničeho nedělal těžkou hlavu a spontánně nás dostává do situací, ve kterých se můžeme cítit být zcela nepřipravení… 🙈 Je to velký showman, a tak můžeme zažívat mnoho velkých teatrálních situací. To, co se dá říci v klidu nebo jen v úrovni faktů, v březnu probíhá ve velkém emocionálním stylu. Nikoho nevyjímaje… 🙉 Nejen, že nestíháme sledovat, co nám „odehrávají“ druzí, ale i my jsme vlastními emocemi vhazování do neobvykle dramatických poloh.Pokud jsme zrovna v roli diváka, který „nestíhá“ výstup druhého (řekněme herce), můžeme najednou padnout do mlčenlivosti a mrzutosti a může se nám stát, že ve vteřině nemáme zájem cokoliv dál řešit. Opona spadne a můžeme mít chuť jít co nejdříve pryč… 🥺 Herec může mít naopak pocit, že jsme uraženi, ovšem my se mezitím můžeme cítit zranění, odmítnutí a nedocenění. V rozpacích můžeme stát a naše teč těla se vypne tak, že nejsme schopni ani vyjádřit se skrze gesto či mimický výraz. Stojíme tam mlčky a zneužitě. 😞 Co s tím? Prásknou dveřmi, vrátit vstupenku a napsat někam děsnou recenzi? Už tam nikdy nejít? Už s ní/ním nikdy nemluvit? Dělat, že nás nezajímá? 🙄 Ale co když je hercem někdo, s kým dál chceme jít společným divadelním kouskem zvaným život? Co když za tím dramatickým výstupem volá vnitřní touha, zájem o druhého, starost či vědomí, že je pro nás nepostradatelný/nepostradatelná?Možná můžeme jít v „pauze“ ven na sklenku vína, na chlebíček, skočit si na záchod, nadýchnout se čerstvého vzduchu a pak se vrátit zpět se zájmem, co přinese další dějství… Bez očekávání, tlaku na výsledek a domněnek nechat prostor tomu druhému, ať dál tvoří, jak nejlépe umí… Pozorovat, sledovat, cítit, ladit se a prožívat nejen myslí, ale i srdcem a našim aurickým prostorem. Možná je něco „mezi řádky“, co jsme jen přehlédli… co vyvolalo pocit zranění, zneužití či nedocenění v tom druhém.Dovolíme si v březnu počkat i na další „dějství“ a nezačít hned hodnotit, jak úspěšné dané dílo, situace, vztah je? 🥰 Březen je o konání. Mnohé se děje dříve, než je dobře promyšleno… a kde se koná, tam se chybuje. A kde se chybuje, tam se ví, jak jinak. A kde se ví, jak jinak, tam se vše posouvá. A kde se vše posouvá, tam je velká šance na změnu… A není to přesně to, co si přejeme? Co je na této naší dlouhé cestě nějaká chyba? Že by dar? Že by nastal čas na nový pohled na chybování, selhání, nevyhovění? Jsme to my, kdo tvoří nová pravidla…. Je to naše pravda, která nám dá odpověď, proč něco vnímáme přesně tak, jak vnímáme. A v naší odpovědi je i naše zodpovědnost za náš postoj…. ne oni, ale my jsme ti, kteří neseme zodpovědnost za to, jak se cítíme. A to je vlastně nesmírně úlevné, ač prožíváme tak náročné a nestabilní časy. 😇 V tomto třetím měsíci letošního roku můžeme vnímat velké tlaky na situace, které souvisí s našimi osobními očekáváními. Daleko hůře se nám mohou přijímat neúspěchy věcí, které jsme si nastavili. Můžeme mít pocit, že bychom chtěli více zatlačit, aby se vše dařilo, klidně i prorazit hlavou zeď. Je to velká vnitřní energie, která nám nedovoluje jen přihlížet a nechat věci v důvěře plynout… Ale že by nám v tom bylo uvolněně a jemně? No, je potřeba se nacítit na vlastní tělo, obzvláště v oblasti od hrudní páteře nahoru… krční páteř, migrény, dutiny… skrze tato místa může naše tělo dávat signály, že se snažíme v nějakém tématu prorazit hlavou zeď, a že mu v tom třeba není dobře. Nemusí to být nutně špatně, jen bychom měli vědět, co uděláme s tím, co tam najdeme… 😍 Abychom nakonec nebyli sami sebou zaskočeni. 🙉 A pokud to nevíme, tak je možná čas si raději dopřát fyzický relax, uvolnění, pohyb, milování, tanec…. prostě cokoliv, co našemu fyzickému tělu udělá dobře. 💖 Co uvolní tento vnitřní tlak na výsledek. Březen totiž velmi intenzivně připomíná, že bez fyzického chrámu (těla) na této planetě fungovat nemůžeme. Laskavá péče o fyzické tělo, v sebelásce a pokoře je to, co se nyní počítá…. zkusme mu naslouchat nyní o trošku více, než kdykoliv jindy. O trošku více, než naší mysli… tu potřebujeme, ale ona je moudrá a chvilku bez pozornosti vydrží. Její měsíc teprve přijde… 😍 Dovolme si v tomto měsíci občas své vlastní „one man show“ a bavme sami sebe sami sebou… probuďme své vnitřní dítě a klidně vyplázněme na kolemjdoucího jazyk, protože se nám chce. Je to praštěné, ale máme super pomocníky, kteří momentálně schovají to, jak se „ksichtíme“… 😄 Roušky…. Dovolme si na chvíli přestat být seriózní, vážní, sofistikovaní. Zahloubaní, přemýšliví a hodnotící. Pojďme objevit své herecké vlohy a konejme v souladu s vlastním tělem. V lásce a respektu k sobě. V lásce a v respektu druhým… 💖 Využijme tvořivé, ženské energie, která v měsíci březnu velmi podporuje veškeré spontánní konání a tvorbu. A která je tak podobná energii dítěte. Zkusme to aspoň na ty dva týdny, co nám ještě zbývají… třeba zjistíme, jak moc nám právě tato „praštěnost“ v životě chybí! 😍 Krásný březen, moji milí! 💖

Blog, Cesta zvědomění

Tak už jdeme do finále a za všechno vážně dík…

Pamatujete si na tento song, který uváděl kabaretní pořad „Možná přijde i kouzelník!“? Jestli ano, tak máte v rodném listě nějaké datum z minulého tisíciletí jako já… 😀 Přesně tato píseň mě napadla, když jsem usedla ke svému notebooku, abych napsala poslední post letošního roku. Navíc fakt sedne, protože příští rok nám do života přinese spoustu nových kvalit, více mimosmyslového vnímání a možná i více zábavy, než ten letošní. To chvilkami úplná sranda nebyla. A co tedy ten letošní rok přinesl? Každému něco jiného. Každopádně šel v našich unikátních tématech až na dřeň. Konfrontoval naše systémy přesvědčení. Skrze situace nás nutil vyjadřovat verbálně své hranice. Vytahoval na světlo Boží autentické osobní pravdy. Někdy až nepřátelsky odkrýval situace, které byly plné manipulace. Ať už směrem k nám nebo od nás. Všichni jsme dokonalí svoji lidskou nedokonalostí, tudíž se to týkalo nás všech. Abychom si mohli v příštím roce dovolit uvolnit se, bez zbytečných zátěží, které nám zůstaly viset v pomyslném batohu, bez emocionálních dluhů a nedořešených věcí, připravila jsem pro vás elektronickou verzi takové retrospektivní „kuchařky“ z letošního roku, z roku 2020. Zpětně, protože zatím neumím předpovídat dopředu (tedy ne 100% :-)), ale cítím se být více užitečná ve zvědomování. Protože když víme, máme volbu! E-book nabídne souhrnný pohled na celý letošní rok, tedy publikované vhledy na každý měsíc, které jsou doplněny otevřenými otázkami pro lepší zvědomění toho, co se nám podařilo a kde máme ještě prostor k tvorbě, deníkovou částí pro intuitivní osobní zápis a funkční minitechnikou, která dopomůže uvolnit zbytky emocionálního přetížení. Nabídne 97 stránek velikosti A4 za symbolickou cenu 99,- Kč. Ať už jej použijete pro sebe nebo jako inspiraci pro kamarádku či dárek pro blízkého, slibuji, že každému nabídne přes takové složení „jídelního lístku“ jaké potřebuje… 😉 Mějte pohodový závěr a ať je kouzelník se jménem „Rok 2021“ laskavý, moudrý, zábavný a především zdravý! Eliška

Blog, Cesta zvědomění

Prosinec 2020 – Užijme si to, co máme. Bez ohledu na to, co nemáme…

Polovina prosince je za námi… jestli byl letošní rok jízda, tak prosinec tomu kraluje. A nejen tím, že je posledním měsícem roku a zároveň má nejvyšší číslo. Tak se na něj pojďme podívat z jiného úhlu, ať se nám mnohé zvědomí. Ať rozum dostane informační podporu, kterou pro to, co se kolem nás děje, bezesporu vítá a potřebuje a také ať umíme následně propustit to, co už v našich životech nemá místo. Ať už nefunkční vztah k někomu či něčemu, nebo strachy, které už nás nepodporují, nýbrž naopak stahují k zemi nebo zvyklosti či rutiny, které nás brzdí v rozletu. Tak jako tak, je vždy prima dívat se na náš život v souvislostech… Prosinec je měsícem, který do určité míry kopíruje první kvartál letošního roku. Jen, zatímco první čtvrt rok to byla základní škola, tak teď je to vysoká…. Na začátku roku jsme dostali od života indicie, inspirace a úkoly, které se nyní, v prosinci objevily v závěrečném testu. Využili jsme ten půlrok mezi prvním a posledním kvartálem ke všem změnám? Stačila zkušenost z prvního čtvrtroku k tomu, abychom udělali to, co nám nevyhovuje, jinak? Vylepšili, co je třeba? Narovnali, co je třeba? No, ruku na srdce, nejen vláda ten půlrok prokaučovala… každý máme ve své „tajné skříňce“ téma, které jsme možná zametali celý rok opakovaně pod koberec a ono se nyní, v daleko větší intenzitě, objevilo… Můžeme se zlobit, hledat viníka, prožívat frustrace a na všechny emoce máme právo. Přesto je vítejme jako ukazatel pravdy. Protože pravdou zůstane, že každý máme jen jednoho jediného soudce. A tím jsme my sami. Takže, pokud nám v prosinci ještě „vylezlo“ něco, co nás trápí, zlobí, zraňuje, jsme to jen my sami, kdo to může buď změnit nebo k tomu zaujmout jiný postoj. A není důležité, že se naše volba bude realizovat až někdy. Volba, vnitřní volba, je to, co se počítá TEĎ… Prosinec nám opět připomíná naši jedinečnost, i to, že je v pořádku vnímat věci po svém, ve své originalitě. Že cesta jednoho nemusí být a není cestou druhého. Že skrze osobní spokojenost dokážeme šířit pozitivní energii. Vlny, které naladí ostatní. Takové rádio „JÁ“. A je úplně v pořádku, že si nás naladí jen někdo, A jiný si vybere jinou stanici. Protože to, co je na tom super , je uvědomění, že když budeme s někým ladit stejné vlny, stejnou hudbu naší duše, bude prostor a témata ke sdílení, k podpoře bez soudů a hodnocení, k respektu bez podmínek. A to přináší klid a mír. To přináší lásku. Co více si přát? Snad jen, ať těch, co jsou ochotni ladit svoji vlastní stanici je čím dál více. Protože pak bude ve společnosti o to méně toho, co se nám nelíbí. a více lásky Prosinec nám bude skrze emoci hněvu, v jakkoli podobě (tedy od nespokojenosti až po zuřivost) ukazovat, kde jsme zůstali ve službě či pracovním poměru i přesto, že se v tom cítíme zneužíváni. V roli služebného či služky. Kde jsme naše „pracovní“ vztahy nenarovnali. Kde jsme neměli ochotu být k sobě loajálnějšími a změnit scénáře našich životů. Kde je spokojenost druhého důležitější než naše vlastní… Co s tím? Na lámání už není moc času, ale zvědomění si toho, co už nechci a pojmenování dalšího, zcela konkrétního kroku se vždycky počítá! A Vesmír není hluchý… takže nahlas, prosím! Prosinec nám také velmi spontánně a neplánovaně vyzrcadlí, kde nekráčíme ve stopách vlastního zájmu. Jiskra, která zažíná oheň radosti, vnitřní motivace a zábavy. Kde není zábavy, protože nás to či ono nebaví…. co s tím? Kdo jiný by to měl lépe vědět, než my sami??? Můžeme zkusit rozhovor: „kdyby mně bylo pět, udělal/a bych tohle, tak a takhle….“ a bavme se myšlenkami, které nás přepadnou. Že se v nich objeví létající koberce? Růžoví sloni? Světelné meče? No a co? Fantazie nemá hranice… nikdo nám ji nemůže sebrat! Nikdo nám ji nemůže zakázat! Ani nařídit otvírací dobu… A není nic horšího, než nicota! Pamatujete na Nekonečný příběh? Takže, pokud nás přepadne smutek, hněv či mlčenlivost, pojďme v prosinci popustit uzdu své fantazii. Použijme na jejich transformaci tvořivost, hravost, tanec, pohyb, akci, bez plánu a očekávání. Pojďme mít plán neplánovat… Pojďme třeba opustit komfort, na který jsme si zvykli a udělat něco jinak, bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá a co si budou myslet ostatní. Ostatně, Ježíšek své narození na seně asi taky úplně neplánoval… A jsem si jistá, že Mariin porodní plán taky vypadal zcela jinak. Prosinec nás inspiruje, abychom přivítali do života opět hravost. Dětský svět, který má více prostoru pro radost, než pro stížnosti. A když ne úplně, tak alespoň trošku. Každý úsměv se počítá. Abychom přivítali pestrost. Protože nejkrásnější na vánočních stromečcích je to, že je každý jiný! Pojďme si do závěru roku slíbit, že budeme věnovat našim vnitřním barevným světýlkům alespoň trošku pozornosti a péče. Že se zastavíme, abychom se podívali, jak krásně v nás svítí. Abychom si zvědomili, která z těch žároviček potřebuje opravit, která vyměnit a nebo kterou chceme nechat zhasnutou. Vše je v pořádku. Jsou to jen a jen naše světýlka. A já vám slibuji, že pokaždé, když si v sobě představíte barevná svítící světýlka, rozsvítíte nejen svůj vnitřní svět, ale i úsměv, který rozsvítí svět kolem vás… Krásný závěr roku, moji milí! Požehnané Vánoce, plné radosti a lásky. Ať si užijeme to, co máme, bez ohledu na to, co nemáme…

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Mít ochotu být sám sebou… listopad.

A je tady listopad…. letošní rok pomalu spěje ke svému konci a závěrečné „zkouškové“ období začíná gradovat… je to divočina, přičteme-li všechny vnější okolnosti, od pochmurného počasí až po omezení… 🥺🍁 Tak se na to půjdeme podívat z jiných úhlů. Třeba nám nabídnou světlo na konci tunelu, vnitřní klid nebo důvěru, bez které je mnohé daleko těžší… 😢 Listopad je měsícem, který nás více, než kterýkoliv jiný. vrací k základním otázkám v různých vztazích, tématech či situacích, jestli děláme to, co opravdu z hloubi srdce chceme…Nebo jestli to děláme jen proto, abychom posloužili očekávání druhých, dobrým mravům, společenským paradigmatům nebo možná našemu vlastnímu manuálu, vycházejícímu z našich, životem získaných, systémů přesvědčení… 🤔 Listopad nám dává testy a prověřuje, jestli začínáme naše věty slovem „Nechci….“ nebo slovem „Chci….“. 😇Bývaly doby, kdy slovo chci bylo téměř zakázané a patřilo do kategorie sobectví. Byly to doby, kdy mnozí z nás vyrůstali a skrze poměrně bolestné zkušenosti, opouštěli dětem přirozené slovo „chci“. Chci mlíčko, maminku, pohádku, potulit, kokino… Většina dětských vět začíná a začínala slovem chci. Je to slovo nesoucí pozitivní energetický náboj důvěry, radosti, pozitivního očekávání. Ať se následně stane cokoli, jedeme na této vlně a mnohé zvládneme. 💪 Naučili jsme se však životem orientovat se a koncentrovat na to, co nechceme. Koncentrace je od slova centrum, tedy střed. Oproti slovu chci, je slovo nechci nositelem energetického náboje nespokojenosti, hněvu, vnitřní neochoty a pochybností. Do svého středu tedy pouštíme primárně tuto energii a zlobíme se následně na sebe i všechny a vše kolem. Hledáme ochotu sobě i druhým vyhovět, ale nemáme sílu ji nalézt… prostě to nejde. 😢Opakuje se únorový scénář jen ve vyšším levelu. Než vstoupíme do příštího roku, máme si narovinu k sobě samým přiznat, ve kterých vztazích ke komu či čemu, sami se sebou manipulujeme. Kde sloužíme více, než bychom si přáli a místo nadšení z této služby, prožíváme pocity nepřátelství k druhému nebo k dané situaci.Místo, aby nás služba pro druhého či pro dané téma vyživovala láskou a posilovala, energeticky strádáme a padáme únavou, saháme do rezerv a místo radosti ze společenství, prožíváme pocity nedokonalosti či dokonce zneužití. 😢Listopad nás může až nelaskavě zavést do úzkých uliček našeho vlastního života, na jejichž konci je úzkost, smutek či deprese. 🥺Ve zdánlivé nelaskavosti je ale laskavost a láska. ❤️Ta, která začíná u vztahu s tím, bez kterého na této planetě neumíme žít… Je to ten či ta, jež na nás kouká ze zrcadla, když hledáme zbytky sami sebe ve svých očích…. Je to první člověk, kterého jsme v tomto životě viděli na vlastní oči. Ještě v bříšku jsme koukali na vlastní ručky a nožky, ochutnávali je a sledovali, co naše tělo umí. Bez tohoto těla to v tomto životě nezvládneme. Pokud nebudeme sloužit jemu, dojdeme do bodu, kdy nebudeme moci sloužit nikomu… duše ho nebude potřebovat a vrátí se „domů“. Vraťme se tedy, nyní již zcela vědomě, na začátek příběhu, kdy platilo naše chci… vezměme si papír a napišme na něj, co ve svém životě nechceme. Doslova, bez příkras a servítků, tak jak to cítíme. Nechci, aby…. Nechci už…. Nechci prožívat… cokoli, co se ozve z našeho nitra napišme. Může se stát, že najednou nebudeme přes slzy vidět… to je v pořádku. Duše nám odpouští… dejme sobě i jí dostatek času. ❤️ Až se dostaneme do klidu po bouři, napišme, co chceme… Chci se cítit… chci vnímat…. chci prožívat…. tentokráte mohou přijít slzy radosti, štěstí, důvěry… uvítejme je, je čas přijmout sebe jako laskavou a citlivou bytost. Poté nahlas Vesmíru přečtěme, co jsme napsali. Je to jako v restauraci. Ani tam nám číšník nedonese, co si přejeme, pokud to nevyslovíme nahlas! 😉 A pak to pusťme z hlavy… kostky jsou vrženy…. my nejsme konající… ❤️Vraťme se zpět k sebelásce, která poté, co nasytí nás samotné, zahrne bezpodmínečnou láskou všechny a všechno kolem sebe. ❤️Vraťme se do bodu, kdy vyjádření naší nespokojenosti v okamžiku prožívání není tabu, ale prospěšnou informací, díky níž může druhý udělat vědomou volbu, jak se situací naloží. Jen tak může naši službu dorovnávat svoji službou. Jen tak může být vztah bez dluhů a v rovnováze… 😇Vraťme se do nastavení, kdy naše originalita je naší přirozeností. Kdy naše pravé JÁ vyjadřuje svojí pravdu, tedy jde k jádru věci, ve kterém je jen jediné rozcestí: tohle chci a tohle nechci. 💖Buďme zodpovědní tím, že si dovolíme slyšet naše vlastní odpovědi, když se nás někdo zeptá na to, jak si co přejeme, cítíme, vnímáme… 💖 V laskavosti k sobě i k druhým. Přiměřeně, při zrovna měřeném čase… v okamžik, který bude v mžiku pryč. Je jen teď… Jak se cítíte TEĎ? ❤️ 1 + 1 = 2 . Já (tělo) + já (duše) = já jsem. 😇 Máme 11. 11.2020. Já tělo vyjadřuji, co má duše cítí, bez sarkasmu, kudrlinek, manipulací i sebemanipulací… slyším svá slova, jak nahlas hovoří.. Vždyť, na počátku bylo slovo…. 🥰Přeji nám všem listopad plný ochoty naslouchat a slyšet sebe i druhé. Plný svěží energie plynoucí z orientace na to, co si přejeme. Plný našich vlastních odpovědí na naše vlastní otázky. Plný síly si uvědomit, kdo vlastně jsme. Naše vlastní 1 + 1… 💖

Blog, Cesta zvědomění, Očista vykuřováním

„Elí, co se to zase děje?“

„Elí, co se to zase děje?“ 🤦 Takové podobné zprávy dostávám v posledních dnech každou hodinu. Tak si něco málo povíme, ať se můžeme svobodněji nadechnout, v důvěře, že není se čeho bát a vše je tak, jak má být… 😇 Jak už jsme si letos několikrát pověděli, letošní rok dostal do vínku zbořit všechny staré nefunkční systémy a skrze konfrontaci všeho a všech vytáhnout na světlo Boží všechny manipulace, tedy vztahy, které nejsou postaveny na autenticitě a respektu. A to, že jsme v mnohém manipulovali i sami sebou, si po letošním roce přizná už dozajista každý… 🤭A jelikož se blížíme k významné energetické události, kterou je svátek Všech Svatých, nebo-li Dušičky, nebo-li Samhain, všechny temné, nepřátelské a nefunkční vztahy (včetně těch sami k sobě) nám nyní aktivně vylézají na povrch. 😟 Ač to vypadá kdovíjak nepříjemně a pro mnohé je to spojeno s velkým fyzickým či energetickým diskomfortem, tak vězme, že vše směřuje k okamžiku, kdy se světy protkají. Svět temna a světla, svět živých a mrtvých, svět funkčního a nefunkčního. 🙏 Otevře se pomyslná brána, aby urychlila tomu „mrtvému“ opustit prostor… A jelikož se pomalu chystáme na příští rok, je velmi prospěšné, abychom strachy, úzkosti, pochybnosti a obavy, které se nám v posledních dnech objevují a gradují, zvědomili a nechali „odejít“. A jelikož žijeme v hmotném světě, kde se bez reálného fyzického těla ani nenarodíme, ani nepočneme nový život, ani se nepřesuneme z místa A do místa B a ani nezaplatíme hypotéku, je důležité, abychom si to jenom nemysleli, ale fyzicky tomu pomohli… Ptáte se jak? 🥰 💖 Vše, co máme v mysli musí být nahlas vysloveno. Tak, aby naše uši slyšely náš hlas. Myšlení není konání. 😉 💖 Fyzicky potřebujeme podpořit a ochránit tělo, a to vědomě: „Co teď mé tělo nejvíce potřebuje?“ Odpověď uslyšíme… stačí naslouchat. 😇 💖 Postavme se obavám a strachům: „Co nejhoršího se může stát?“ Odpovězme si nahlas a emoce, které přijdou fyzicky prožijme. 💖 Požádejme o podporu kohokoli (cokoli), kdo/co nás volá a vyvolává v nás pocit ochrany a bezpečí, ať je fyzický či už není – někoho v rodové linii, andělskou bytost, Boží esenci či vykuřovadla. 😇 💖 Vědomě se uzemňujme, skrze pocit zakořenění přes paty, podupávání nožkami či položením pupíku na nějakou přírodní podlahu či přímo zemi. A hlavně: DŮVĚŘUJME! 💖💖💖

Blog, Cesta zvědomění, Psychosomatika a její tajemství

Ionizace středu… minitechnika, která zbaví napětí.

Určitě jste o ionizaci slyšeli už ve fyzice na základní škole. Jedná se o jev, kdy se neutrální molekula či atom stává iontem. Také jste už určitě slyšeli, že v přírodě máme ve vzduchu jiný počet příznivých iontů se záporným nábojem (aniontů), než v místnostech, kde počítače, umělé materiály, přístroje, aj. vytváří ionty s kladným nábojem (kationty) a příliš příznivé nejsou. Nejen proto, že blokují imunitu, ale ovlivňují i schopnost koncentrace a práce mozku. A určitě vás nepřekvapí, že je to celé o elektrickém napětí… toliko fyziky. Teď se jemně přesuneme do oblasti napětí emocionálního. 🙂 To, že v současné době máme impulsů k emocionálnímu napětí, případně až přepětí, víc, než bychom chtěli, není potřeba diskutovat. Pod tlakem jsou jedinci, skupiny, komunity, města, státy i celá planeta. Vše, co jsme znali jako nastavené, funkční a jisté, se nám mění před očima. Od klimatických změn až po sociální podmínky způsobené vnějšími vlivy, jako je např. Covid. Vnější podmínky neumíme změnit. Umíme podporovat ozdravné procesy. Umíme inspirovat ostatní, Umíme jít příkladem. Umíme být aktivní v boji za nové nastavení stavu věcí. Přesto, se dostáváme do velké nespokojenosti, z mnoha různých důvodů. Ty v nás vytváří tlak a hněv. Ty způsobují napětí v emocích, v mysli i v těle. A co s tím? Technik, které přinášejí uvolnění tohoto napětí a následnou harmonizaci je celá řada. Já si vám dovolím nabídnout techniku, které říkám „ionizace středu“. Není k ní třeba žádná meditační podložka, ani dokonce zastavení se… stačí vám k ní trocha čerstvého vzduchu. 😉 Pokud se cítíte v napětí, které vás přetěžuje, vyjděte při první příležitosti na čerstvý vzduch. Pakliže budete mít kolem sebe stromy, tak prima. Pokud vodu, je to úplně super. A pokud les, tak je to luxus největší… 🙂 Vědomě si představte, že ve vašem těle koluje spoustu „malých kuliček“, iontů s kladným nábojem. A jelikož kladné přitahuje záporné, a to rozhodně nechceme, bude naším cílem dostat do našeho fyzického středu ionty se záporným nábojem. Prostě ionty vyměnit. Vědomě se tedy nadýchněme s pocitem, že dochází k výměně těchto iontů a do svého středu, do oblasti plic a srdce, nadýchněte čerstvý vzduch doplněný představou zdraví prospěšných aniontů. Aby tato oblast následně přitahovala to pozitivní. Vnímejme čerstvost nejen vzduchu, ale i osvěžení těla. Vydýchněme s vědomím, že se zbavujeme částic, které nepotřebujeme, kladně nabitých iontů. Stačí dva, tři nádechy, doplněné touto vizualizací a okamžitě ucítíte obrovskou úlevu a uvolnění. Tato krátká, ale efektivní technika nám umožní následně vnímat a cítit přesněji, co se kolem nás děje a nenechat se převálcovat systémem přesvědčení a egem, jejichž úkolem je sice nás chránit, ale nemají schopnost se evolučně vyvíjet. A je čas na evoluci. Všeho a všech… 🙂 Zkuste ji a budu ráda za vaše postřehy, zkušenosti a pocity. 🙂 Eliška

Blog, Cesta zvědomění

Já a moje individualita… téma měsíce října.

Máme říjen, první měsíc posledního kvartálu… dvouciferná čísla, dvojnásobné výzvy. Tak si k němu něco povíme a propojíme uvědomění, ať můžeme to, co se kolem nás děje lépe pochopit a následně také propustit. Protože to, co neumíme uchopit, neumíme ani pustit, i kdybychom si tisíckrát říkali, že to propustíme… Tak jdeme na to. Říjen nám bude skrze mnohé situace připomínat, že jsme každý zcela unikátní a jedinečný. Že jsme každý originální ve svých myšlenkách, pocitech i konání. Když dva dělají totéž, není to totéž, pamatujete? Mnohokrát nám v tomto měsíci proletí hlavou, že bychom to udělali jinak a sami můžeme být překvapení, jaká řešení či idey se nám budou zjevovat. Bude to jako objevit „Ameriku“. Nové úsvity i posvícení na témata v novém světle bude protkané celým říjnem. Je na nás, co s těmito dary uděláme. Dovolíme si z našich originálních myšlenek udělat své osobní start up projekty? Budeme mít sílu počít „nový“ život? Najdeme odvahu realizovat něco i přesto, že si ostatní myslí něco úplně jiného? Budeme sami sebe přijímat v tomto novém kroku i za cenu, byť pomyslného, konfliktu s ostatními? Nebo dovolíme, aby se konala vůle druhého a spadneme do rozporuplnosti mezi svými sny, touhami a potřebami a očekáváními ostatních? Jak moc dovolíme nechat nám přistřihnout křídla? Měli bychom vědět, že pokud souhlasíme s jakoukoli limitací naší originality, tak bychom s tím měli být vnitřně v souladu. Pokud nejsme, nemůžeme ani sami sebe v dané situaci přijímat v celistvosti, úctě a respektu…. Buďme si v říjnu více, než kdykoli jindy, vědomi, jaké pocity nám přináší nahlas vyslovená mantra: „Já a moje individualita“. Vnímejme své pocity, myšlenky i reakce fyzického těla. když nad sebou přemýšlíme a poté, když opravdu konáme a realizujeme své kroky směrem k vlastním snům. Případně tam, kde kapitulujeme… možná nás právě tento pocit bude motivovat k tomu, abychom si dovolili příště vykročit po své originální, individuální cestě i za cenu nějakého toho emocionálního vzplanutí kolem nás. Mají na to právo, prožívat své emoce. Pozorujme to s laskavostí, respektem a úctou a ponechme si naše právo se rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, hodni si své sebeúcty, sebelásky a jedinečnosti. Říjen bude s velikou odhodlaností ukazovat naši touhu po dokonalosti v situacích a rolích, které jsme letos zažívali. Opět možná vytáhne ven naše staré bolístky z dob, kdy jsme poprvé zažívali pocity zklamání a hodnocení druhými. Okamžiky, kdy jsme poprvé ve svých pocitech cítili, že jsme v někom vyvolali emoce smutku, rozladění, zklamání, znechucení či odmítání… Okamžiky, kdy jsme přestali věřit své dokonalosti ve své božské podstatě, se kterou jsme na tento svět přišli. Když jsme se narodili, byli jsme dokonalými už jenom tím, že jsme byli. Nic víc nebylo třeba… vzbuzovali jsme lásku, pozornost, přijetí, radost, aniž bychom cokoli dělali. Jen jsme byli. Pak nastaly doby, kdy vstoupily do hry očekávání, potřeby, ambice a požadavky ostatních a my jsme poprvé zažívali, že v někom můžeme vyvolat pocity smutku, zklamání, rozladění či znechucení… svět se stal rozporuplným a ve strachu z konfliktu jsme se naučili být hodnými, protože jen tak jsme byli hodni lásky… Jsme už dospělými a dospěli jsme do fáze, kdy vnímáme, že každý rodič dělá vše nejlépe, jak umí. Což nemusí být v daný okamžik nejlepší pro nás v roli dítěte. Ale kdyby to uměl jinak a lépe, udělal by to. Kostky jsou vrženy a neumíme vrátit čas, abychom udělali vše dokonalým. Můžeme ale skrze vědomé rozhodnutí dokončit léčení své dětské duše a konat v souladu se svoji intuicí a dokončit tento příběh… napíšeme těm, kteří nám ublížili dopis, který možná nikdy nepošleme? Sdělíme jim nahlas, co jsme cítili a prožívali, ať už face to face nebo ve virtuální podobě? Najdeme si svoji vrbu uprostřed polí vedle potoka a povíme ji příběh jednoho dítěte? Nebo využijeme zpovědnici či kostel nebo chrám? Je to jenom a jenom na nás…. dokonalost se může stát, až se věci konají…. a dokončí. Tentokráte to ale máme ve svých rukou my. Ve své originalitě. Ve své intuici. Ve svém sebepřijetí. Ve své sebelásce. Emoce druhých jsou jejich impulsem k jejich změně. Nikoli naší. Neneseme odpovědnost za emoce druhých, protože neznáme odpověď na to, proč se tak cítí. Pokud naše kroky vzbuzují emoce druhých, můžeme laskavě vnímat, trpělivě naslouchat, jemně podpořit, ale nemůžeme za ně konat. Přijměme do života vědomí, že k dokonalosti patří i emoce, jako palivo pro pozitivní změny pro všechny zúčastněné… Já a moje individualita…. pojďme se v říjnu vydat na pouť sebepoznání. V autenticitě. Bez sebemanipulace. Pojďme vytvořit nové nosné sloupy své budoucnosti a sebepřijetí. Pojďme vyjádřit slovy své nové systémy, principy, ať budou jakkoli originální, rebelské a vymykající se průměru. Potřebujeme svět plný jedinečných bytostí. Teď více, než kdykoli předtím… Svět potřebuje nová originální řešení, protože stará už přestávají platit. A ta mohou přinést jen originální lidé, kteří mají odvahu přinést světu něco jiného, jedinečného a prezentovat to. A ne nadarmo je prezent dar. Dar tohoto okamžiku. Teď a tady… Přeji nám všem, abychom si dovolili najít krásu své unikátnosti a našli sílu pociťovat vděk za svoji odlišnost a originalitu. Abychom si stejně jako padající podzimní listí dovolili zbarvit se tak, jak to cítíme. Letět tam, kam nás to volá. A padnout tehdy, když potřebujeme odpočinek a uvolnění. Bude se to hodit… Krásný říjen, moji milí!

Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Mezigenerační komunikace

Socializace… a co s ní?

Určitě jste už slyšeli o socializaci… Nemá to se socialismem nic společného, ač některé prvky tohoto směru to nese…  Dle mnohých příruček se má dítě socializovat, tedy být vedeno dle vědomí a svědomí dospělého a systému do takového prostředí, kde se naučí sociálním interakcím. Především pak modelům chování jako spolupracovat, respektovat, podřídit se, dělit se, obětovat se, popřít se, aj. Za aktivního navádění dospělého… Jenže každý dospělý bude navádět dítě na základě vlastních zkušeností a svých vlastních modelů chování, z nich vyplývajících. Tedy každý dospělý v roli průvodce bude socializovat dítě jinak. Ten, kdo je přirozeně introvert, bude mít pochopení pro dítě, které se hned zapojovat nechce, a to v žádném výše zmíněném směru. Extrovert bude nejspíš tlačit proti vůli dítěte, protože být v kolektivu a aktivně se podílet a zviditelňovat je pro něj super. Prvorozený bude mít pochopení pro to, že se dítě odmítá o hračku dělit, protože v jeho zkušenostech je ztráta (pozornosti, hraček, výhod) díky dalším sourozencům. Druhorozený „lakotu“ nesnese, protože mu přijde dělení přirozené a jen málokdy zažil, že je něco jen jeho, protože většina věcí byla poděděná… Každý dospělák dělá bezesporu to nejlepší, co v daný okamžik umí, nicméně děti 3. tisíciletí, jak říkáme upgradované děti, jsou si daleko více vědomy svých potřeb a vnitřních nastavení a jen tak se sebou manipulovat nechtějí nechat. Proto se zdá i jejich socializace, i přes snahu rodičů i pedagogů a jiných dospěláků, komplikovanější. Proto zůstávají déle v postelích rodičů. Proto daleko jasněji vyjadřují svůj nesouhlas i za cenu odmítnutí. Daleko méně se bojí ztráty sympatií a lásky, protože jsou si daleko více vědomy bezpodmínečné lásky, o které předcházející generace neměly moc páru. Ne, že by neexistovala, ale nebyla demonstrována, prezentována, vyjadřována, ani zvědomována. Ba naopak, způsob, jakým byla vyjadřována neměl často s láskou vlastně nic společného… byl orientován na výkon. A co s tím? Že se nedají, nenechají socializovat tak, jak bylo dříve zvykem? Že bojují samy za sebe a klidně proti všem? Zkusme si představit prvobuňku. První vajíčko v těle dívky, které má dozrát. První spermii v těle chlapce, která má dozrát. Jen tyto buňky, skryté hluboko uvnitř, přesně ví, kdy je správný čas… Našimi modely chování můžeme zvenku aktivovat tvorbu hormonů, ale právo volby má vždy tělo náctiletého. Jasně, můžeme do něj „nasypat“ hormony a určit tak čas, kdy se to stane, ale je to vždy k neprospěchu těla a vždy se to v konečném důsledku obrátí proti dítěti. Nebo můžeme v roli dospělého opečovat naši mysl a emoce, abychom dokázali dát tělu dítěte tolik času, kolik potřebuje, bez strachů a pochybností, co je špatně… v důvěře, že vše se odehraje přesně v ten čas, který je pro dítě ten nejlepší… A co kdybychom totéž dokázali i v otázce socializace? Dovolili si netlačit dítě kam nechce? Dali mu jen prostor a inspiraci, kterou potřebuje, ale nechali rozhodnutí na něm? Pokud mu důvěřujeme, můžeme důvěřovat i sobě. A pokud nedůvěřujeme sobě, v roli rodiče, jak můžeme důvěřovat dítěti? A teď ruku na srdce – pak to ovšem není otázka socializace dítěte, ale naší vlastní cesty k sobě. Možná nás taky socializovali dříve, než jsme stihli poznat sami sebe. Než jsme dokázali najít vlastní sílu se postavit za sebe, v důvěře, že i přesto budeme milováni a akceptováni. Možná nám chybí sociální kontakt s naším vlastním vnitřním dítětem. Pojem sociální vychází z lat. socius, tedy „společník“…Možná jsme se stali dříve společníkem nebo společnicí pro ostatní, než sami sobě. Ajaj, společník či společnice někomu druhému? To už nemusí být prima role… zvláště, když to nechceme dělat! Pak z ní často vyplývá hněv, protože jsme nespokojení… kdo by v této roli nebyl? Proto, jestliže máme dítě, které se jen tak socializovat nedá, pojďme se od něj učit něco o sobě. Pojďme dopečovat pomyslné díry v našem sebepoznávání. Pojďme hledat, kdy a v čem můžeme být sami sobě nejlepšími společníky… kdy, jak a v čem můžeme sami sebe bavit, obdarovat, respektovat a se sebou spolupracovat, tedy pracovat na vlastních projektech, tématech, vztazích a touhách… Dovolme si vidět tohle téma jinak… Prospěje to dozajista všem!

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Červen – čas na nová pravidla…

Červen je ve své polovině a v každodennosti ukazuje, že je rozhodně tvořivým měsícem… 😍 Tak si dovolím malé propojení indicií a zvědomění toho, co kolem sebe můžeme vidět. Třeba vás to bude inspirovat k novým vhledům či odvážnému konání, ale ještě více doufám, že naleznete v některých uvedených myšlenkách svoji podporu, která vám dodá sílu, být sám se sebou v souladu a v rovnosti. 💖 Červen je měsícem, ve kterém budeme moci potvrzovat naši „tvorbu“ prvních měsíců… bude ve své originalitě zhmotňovat vše, co už dávno v našich srdcích křičí, že chce ven. I za cenu, že budou porušena pravidla, která nám byla od malička vštěpována, a ve jménu kterých jsme spoustu let byli k sobě necitliví, přehlíželi jsme své potřeby, cítili se sami sebou nevyslyšení a zrazení. Často ve velkém smutku a bezmoci… 😔 Je to velmi evoluční měsíc… nikoli revoluční. EVOLUČNÍ! Už nechceme bojovat s větrnými mlýny, už nechceme bojovat s názory a postoji druhých. Už nechceme bojovat a padat únavou, vyčerpaní ve sklíčenosti marným bojem… Chceme měnit věci na základě nových poznatků a informací z vnějšího světa. Informací už máme v tuto chvíli dost. Už také víme, že změna musí přijít zevnitř. V našem postoji. Tím, že budu stát za sebou, ne za někým jiným. Už víme, že spoléhat se na to, až se změní věci kolem nás, znamená i nadále zůstat ve smutku a v pocitech viny, že jsme sami sebe nechali na holičkách… 😔 Základním pravidlem evoluce je, že se něco pravidlům vymkne. Jsme tedy konečně ochotni porušit pravidla nastavená společností, rodinou, různými ústavy či systémem? Jsme ochotni tvořit s vědomím, že právě tyto změny nás činí na svém životě zainteresovanými? Jsme ochotni nastavit svoje vlastní pravidla v dávno rozehrané hře nebo alespoň vyjádřit, že ta stávající nám nevyhovují, nebudeme v nich pokračovat a jsme připraveni hledat společně nová, která nás všechny budou bavit? Jsme ochotní být k sobě upřímní a konající, nikoli jen remcající si pod vousy? Jsme ochotni být tím průkopníkem, který přijde s novým nekonvenčním řešením? Jsme ochotni se bavit sami se sebou, nikoli jen a pouze s těmi ostatními a cítit se sami sebou vyslyšení? Jsme? 💪 Červen nám dává pro všechny tyto kroky obrovskou podporu, abychom si byli vědomi svého cíle a cítili se na svém životě účastni. Vědomě zúčastnění… v rovnosti k sobě i ostatním. Důvěřující, že odvážnému štěstí přeje a vědomi si, že se na sebe můžeme spolehnout. Protože my sami se sebou každý večer uleháme do společného lože a ráno z něj vstáváme. Nikomu jinému nejsme za ty roky toliko dlužni jako sami sobě… A v dluhu se nežije nikomu dobře. Ani tomu, kdo dluží, ani tomu, komu je dluženo… vždycky je to nerovnováha, disharmonie, špatná hra. A život by neměl být špatnou hrou. Měl by nás bavit a přinášet spolupráci s ostatními. Spolupráci, nikoli nějakou formu otroctví či vztahu, ve kterém se cítíme být poražení, ale spolupráci plnou tvořivosti, inovace a pozitivních změn. Protože změna je život! Evoluce je život! 💖 Možná cítíme, že je načase vykročit z role oběti, ve které jsme se ve strachu z toho, že nebudeme milováni a přijímáni takoví, jakými jsme, zasekli a sebetrestáme se v pocitu, že jsme nepřijatelnými. A výsledkem může být hořkost a znechucení nad životem samotným… Jaká zábava? Jaké změny? Život, svět, Vesmír nás zradil a nechal na holičkách! Znáte tuhle bezmocnou bolest plnou sklíčenosti? Vězte, že klíč ke dveřím, které máme ve svém srdci, vlastníme jen a jen my! Nikdo jiný je nemá právo odemknout! Může vám je ukázat, posvítit, umést cestičku, ale nikdo nemá právo je za nás odemknout! Co s touhle informací uděláme? 💪 Budeme před nimi dál stát s pocitem totálního žalu a pocitu viny, se ztuhlými nohami v křeči (křečové žíly) nebo se rozhodneme udělat něco odvážného, evolučního s vědomou akceptací sami sebe a otevřeme je, rozkopneme, vyrazíme? Abychom se konečně dozvěděli, jestli jsme milováni bez podmínek? Milováni, když jdeme vlastní cestou? Blízkými, rodinou nebo dokonce sami sebou? Jsme ochotni se vidět, slyšet i vnímat takoví, jací jsme? Bez masek, převleků a společenských klišé? Autenticky, v přirozenosti a sebelásce? 💖 Harmonie, kterou červen podporuje, je o rovnováze. Možná máme pocit, že má červen do rovnováhy opravdu daleko… 😍Ale, už jste někdy viděli váhu, která by při vážení nerozkmitala své misky? Která by nebyla nejprve v pohybu, aby se zastavila na vyváženosti obou stran? Ano, i my a svět kolem nás, je pomyslná váha… pokud má být vše vyvážené, potřebujeme obě polarity našich kvalit, modelů chování i emocí. Jen jedna strana je neúplným řešením… Bez protikladných sil by nefungoval ani Vesmír. Buď by se Země spálila o Slunce nebo odletěla do hlubokého vesmíru…. A i každý z nás máme tuto vnitřní vyváženost trošku někde jinde. Žádná universální není! Zkusme uplatnit pravidla oběžné dráhy planety Země na Jupiter a bude průšvih… Proto nežijme rovnováhy druhých, ale stoupněme si do vlastních oběžných drah. Prospějeme tím sobě, ale i druhým… 😇 Evoluční měsíc… nechme se inspirovat a vytvořme nová, zábavná, radostná a inovativní pravidla našeho „Člověče, nezlob se“ s vědomím, že naše konání může v druhém vyvolat emoce. Emoce, které ho mohou inspirovat v jeho změnách, bude-li moudrým. Protože emoce jsou pohyb. A pohyb je změna… A změna je evoluce. 👍 Blížíme se k letnímu Slunovratu. Nádherný čas k tomu si posvítit na nové verze našich starých, zažitých her… 😇Nádherný čas vnést světlo do temných koutů našich duší. 😇Nádherný čas, posvítit si sami na sebe a přiznat si, co nám v naší hře vadí… a pak? Hodit kostkou… protože to, nejhorší, co se může stát je, že někoho pošleme zpátky „do domečku“. Ale s tím rizikem přece začal hru jménem „život“ hrát… Stejně jako každý z nás. Ale naštěstí máme náruč, objetí, podporu a ta se dá vždycky skvěle uplatnit. Ta platí pořád! 🙏 Tak krásnou červnovou, novou, upřímnou a evoluční hru, moji milí! 💖

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Květen 2020 – Sebeláska vs. sebenedůvěra a strach z ní plynoucí…

Máte pocit, že jste vy nebo lidé kolem vás v květnu tak trochu „mimo“? 😇 Že chvilkami plyneme tak zvláštně, mimo realitu a těžko se nám vstřebávají praktické postřehy, řešení a pokyny? Jako kdybychom byly lehce ovínění?🍷 A tak jako je ve víně pravda a vystupují pod jeho vlivem naše autentické pocity radosti a hluboce skryté strachy, tak i květen nabízí celou škálu těch nejstarších obav a úzkostí, stejně jako připomenutí už dávno zapomenutých či nedovolených radostí… 🥰 Vede nás k velkému vnitřnímu vnímání sebe sama a až skoro jakémusi odpojení od vnější reality, kterou neumíme změnit. Jako kdybychom si chtěli vzít dovolenou, chtěli nechat odpočinout tělo i mysl, zavřeli oči a na chvíli přestali vnímat okolí. Jen ty oči máme otevřené… Vnější svět ztrácí naši pozornost a cítíme nějak více své staré „dluhy“ a křivdy. Stejně jako dávno zapomenuté, nenaplněné a platonické lásky… ♥️ Mohou nám vystupovat situace, které atakují naši sebedůvěru. Věříme sami sobě, bez ohledu na to, co se stane? Věříme ve své kvality, které něco (cokoli) v případě problému vymyslí? Cítíme klid v duši s vědomím, že jedinou jistotu najdu v sobě? Nebo máme pocit, že pokud nás někdo nepodrží, tedy nedrží za pomyslnou ruku, upadneme a zraníme se? Pokud ano, tak můžeme prožívat strach, abychom o toho „někoho“ nepřišli třeba tím, že neděláme věci tak, jak očekává. Proto se můžeme snažit mu za každou cenu vyhovět a jen doufáme, že uvidí naše signály a uslyší slova mezi řádky, že nejsme šťastni a můžeme se nakonec cítit nevyslyšení a přehlížení… Někým, kdo nás má milovat. Někým, kdo nás má chránit… A tvoříme začarovaný kruh, plný obětí a lítosti. My ho milujeme, proto děláme to, co chce a jak to chce, očekáváme totéž zpět, ale protože to nedostáváme, dostáváme se do pocitu nenávisti. Vůči němu i sobě… nekonečný příběh plný bolesti. 😢 A v té bolesti můžeme reagovat prudce, razantně a agresivně, jako zraněné zvíře a můžeme útočit právě na toho, kdo je předmětem naší lásky. Ať už se jedná o lásku rodičovskou, mileneckou, přátelskou… jakoukoli. Můžeme být plni hněvu, kterému nerozumíme, a který nás přetěžuje a bere nám vlastní energii. Co s tím? Co kdybychom v okamžik bolesti dokázali odejít pryč, opečovali sami sebe přesně tím, co v daný okamžik potřebujeme, našli svůj vnitřní klid s vědomím, že ten druhý jedná, jak nejlépe v daný okamžik umí, a že jeho jednání není ukazatelem jeho lásky směrem k nám a poté se do situace vrátili a sdělili, co cítíme? V sebedůvěře řekli, čeho se bojíme? Možná bychom se (bez ohledu na to, co se v zápětí stane) cítili vyslyšení a viděni. Sami sebou! Naše uši by slyšely naše slova. Náš vnitřní zrak by viděl, jak se postavíme sami za sebe… Role oběti by se rozplynula a zůstala by hrdost a odvaha. Energie konání. Energie vítězství. Ne nad někým, ale pro sebe… Že můžeme být sami sobě strážným andělem, který nedovolí, aby se nám cokoli stalo. Který se za nás postaví, děj se co děj. A i vyslovené afirmace či modlitby podporují náš záměr. Říkají: nyní zaměřuji svoji energii konání na sebe, aby se udály změny, které si pro sebe přeji… Mířím k sobě. Mířím do svého srdce. Mířím k podstatě. ♥️ Květen má hlavní heslo „láska“. Cokoli se děje, je filtrováno právě přes tuto emoci, přes tuto potřebu. Nepovýšil nás šéf? Můžeme mít pocit, že nás nemá rád. Kamarádka zapomněla na moje narozeniny? Nemá mě ráda… Manžel se mnou nesouhlasí ve výchově a odmítá respektovat moje potřeby? Nemiluje mě… Cokoli se bude dít, bude mít příchuť lásky. A dovolme si připomenout, že láska má tisíce podob a jedná se o přitažlivost. Může nás přitahovat dokonce i někdo, koho naše mysl neumí přijmout… s kým máme problém. Nic není špatně, pokud jsme ochotni si připustit, že prožíváme pocit nelásky, nepřijetí, odmítnutí či odstrčení. A když to vyslovíme nahlas…. však už víme: oběť se rozplyne a zůstává hrdost a odvaha. 🙏💪 Květen nás bude učit, že máme vnímat především tlukot svého srdce a svůj fyzický vnitřní střed. A když je nejhůř, zaměřit se na nádech a výdech, vzhlédnout nahoru a představit si tam modré nebe a klid. Nekonečný klid. Bez ohledu na to, co se děje kolem a co hlava v daný okamžik „nebere“… Jako uprostřed hurikánu. Je tam klid a jiná realita, i přesto, že jen kousek od něj lítají stromy, auta a garáže. Toto propojení se svým středem nás velmi podpoří a dovolí nám vnímat svoji jedinečnost, odlišnost, unikátnost a individualitu. Přesto, že jsme součástí celku… a jsme ji rádi. Nemusíme dělat volbu, jestli budu s ostatními nebo sama sebou či sám sebou. Mohu být sama či sám sebou mezi ostatními.. Jako když si představíme levandulové pole. Na první pohled tančí ve stejném tanci jako jeden celek, ale při bližším pohledu zjistíme, jak každá rostlinka nese naprosto individuální prvky. Žádná není lepší, ani horší. Každá nese svoji jedinečnou esenci. Každá má co nabídnout… Stejně jako je planeta Země unikátní, ale přitom je součástí Sluneční soustavy, ta součástí Mléčné dráhy, galaxie, vesmíru… Nic není odděleno od ničeho, přesto nic není stejné. Je to dokonalé! Přeji nám všem, abychom si v měsíci květnu dovolili milovat sami sebe pro svoji unikátnost, a přesto vnímali sami sebe součástí celku. Bez ohledu na to, jestli všemu kolem sebe rozumíme. Bez ohledu na to, jestli umíme vše kolem nás vyřešit. Bez ohledu na to, jestli je svět kolem nás právě podle nás. Bez ohledu na to, co očekávají ostatní… Je to trénink na příští rok. 😇 Buďme nádhernou, sebevědomou levandulí uprostřed levandulového pole…